O třech cedrech
Stvořeny Bohem byly tři cedry,
kolem dokola svíraly je hory.
Jinak pustina.
Kývaly se ve větru lásky Tvé Bože,
neznaly lásku, neznaly hoře.
Jeden z nich povídá:
"Ze mne bude truhla spanilá,
plná zlata a drahého kamení,
bude to bohatství znamení."
Druhý strom,
nejširší z nich,
přeje si být lodí králů
a že na něm bude se vozit
bohatý lid.
"Loď králů budu,
bude to hit!"
Třetí strom zachvěl se pýchou
v koruně své,
že Bohu blíže do výše
vyrůst chce.
"Porostu do oblak,
tak blízko Bohu,
budu jak pták."
Šumí jim v korunách píseň,
snad Bůh je slyšel.
Obklopuje je tíseň.
Skřivan nad korunou stromů zpívá.
"Buď zticha!
Ať nás slyší Bůh."
Čas pomalu tiká...
Vyslyší?
Snad.
Přišli dřevorubci,
první strom padá,
tesař se nad dřevem naklání,
bolí ho záda.
Skuhrá a lopotí se dřinou,
jesličky pod rukou mu vzniknou.
Chválí si tesař kvalitu dřeva:
"Pevné budou"
a tesá.
Kde je to přání poklad mít?
V maštali jesličky musí být.
Seno z nich padá,
oslíček v nich krmi má.
Uplynou dny, týdny se ztrácí,
přichází lidé,
druhý strom kácí.
"Já budu velká loď královská!";
velký strom pýchou se nadouvá.
Hle, přístav je zde.
To už ale tak bývá,
že prostředí nám lže.
Malou rybářskou loď z něj vytesají,
malou plachtu na stožáru podkasají.
"Co to?! Co to je?!
Ryby vozit?! Já nechci!
Krále vozit! Ne rybáře!!";
křičí dřevo zoufale.
Za krátkou dobu,
přichází k stromu
lidé troufalí
a mohutný strom
provazy povalí.
Chtěl dál růst...,
ale ne,
vždyť malý je.
"Do oblak! Jako pták!"
Příliš troufalé.
Už do něj zatli sekery a klíny,
už z něj cosi tvoří.
Je kolem toho tolik dřiny,
dláta do něj noří...
"A hle: kříž velký, těžký.
Co s takovým osudem?!
Bůh se snad zlobil?
Proč jim tedy korunu listím zdobil?
Vždyť chtěly být ceněné, vzácné,
to musí být nad nebe jasné.
Bůh je nevyslyšel?
Hvězda na obloze kráčí,
nad Betlémem se zastavila,
kolem v domech spí spáči.
Panna dítě povila,
Mesiáš tu je,
zpívejme,
jásejme,
Hallelu-JaH!
Do jeslí ho položí,
do sena uloží
poklad nejdražší,
On nad poklady je!
Všichni se radují.
"Nad zlato a drahé kamení,
nejsvětější poklad,
spásy znamení,
Boží poklad!";
šťastné jesličky.
Bůh volí lepší dary,
ty nebeské a svaté,
dřevo je celé šťastné, přešťastné:
Děťátko v něm leží svaté.
Zmítá se rybářská loď v bouři,
rybáři se strachují,
že zahynou v moři
a volají:
"Zachraň nás, sic zemřeme!"
"Vy malověrní!";
a vítr vát přestane,
ticho se po hladině prochází.
"Kdo to je?
Koho to vezu,
že větrům poroučí?"
"To je Král králů,
všeho tvorstva Pán!"
"Vezu krále, On největší!"
Bůh volí lepší cesty,
cíle dosáhne,
blíž je u Nevěsty.
I dřevo je šťastné,
přešťastné,
Krále králů poznalé.
Kříž z dřeva tvrdého,
spočine na zádech Muže zbitého.
Pot a krev na dřevě ulpívá,
posměvačů u cesty přibývá.
Položí ten kříž,
přibijí Člověka,
s Ním i hřích.
Tak blízko Boha... nejde to blíž.
SLAVNÝ A SVATÝ ZŮSTÁVÁ KŘÍŽ,
zborcený krví Beránka.
Bolestné cesty Boží jsou,
však plné Lásky a spásy.
Svůj úkol stromy splnily,
jak svaté věci viděly, stromy Bohem použité.
Použij si i nás milovaný Hospodine.
