Jidáš Iškariotský
יהודה איש־קריות, Jehuda iš Karijot, Jehuda z Karijot
יהודה איש־קריות, Jehuda iš Karijot, Jehuda z Karijot
Základní fakta o Jidáši v Bibli:
Úvod:
→ Jidáš byl jedním z dvanácti apoštolů - Marek 3:14, 19
14 Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal hlásat evangelium 15 a aby měli pravomoc vyhánět démony. 16 [Ustanovil těchto Dvanáct:] Šimona, kterému přidal jméno Petr, 17 Jakuba Zebedeova a Jakubova bratra Jana a přidal jim jméno Boanerges, což znamená‚ synové hromu‘,18 Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba, toho Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského 19 a Judu Iškariotského, který ho pak zradil.
→ Jidáše, ač o něm Pán Ježíš Kristus věděl, že ho zradí, si ho vybral za apoštola - Jan 6:70,71
70 Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel.“ 71 To řekl o Judovi, synu Šimona Iškariotského, neboť ten ho měl zradit, jeden z Dvanácti.
→ Jidáš měl na starosti peníze - Jan 13:29
29 Protože měl Juda pokladnici, domnívali se někteří, že mu Ježíš říká: „Nakup, co potřebujeme na svátek“, anebo aby dal něco chudým.
→ Jidáš byl zloděj, který pravidelně kradl ze svěřených peněz - Jan 12:6
6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.
→ Jidáš byl lhář - Jan 12:3 - 6
3 Tu Marie vzala libru velmi drahého pravého nardového oleje, pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje. 4 Juda Šimonův, Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: 5 „Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů a ty dány chudým?“ 6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.
→ Jidáš byl lstivý a chamtivec, neboť peníze byly pro něj důležité - Matouš 26:14 - 15
14 Potom jeden ze Dvanácti, který se jmenoval Juda Iškariotský, šel k velekněžím 15 a řekl: „Co jste ochotni mi dát, když vám ho vydám?“ A oni mu odvážili třicet stříbrných.
→ Jidáš byl během Poslední večeře identifikován jako zrádce - Jan 13:21,26
21 Když to Ježíš řekl, rozrušil se v duchu a dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí.“ 26 Ježíš hodpověděl: „Je to ten, kterému namočím a podám sousto.“ Namočil sousto a podal je Judovi Šimona Iškariotského.
→ Jidáše nikdo z ostatních učedníků nepodezíral, že by to byl zrovna on, kdo přemýšlí o zradě, neboť byl v jejich očích důvěryhodným členem Dvanácti. Dokonce ani když Ježíš řekl Jidášovi: "Co se chystáš udělat, udělej rychle", a Jidáš opustil Poslední večeři, ostatní u stolu si mysleli, že Jidáš byl poslán pro to, aby koupil více jídla nebo dal něco chudým - Jan 13:21-29
21 Když to Ježíš řekl, rozrušil se v duchu a dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí.“ 22 Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to říká. 23 Jeden z jeho učedníků, kterého Ježíš miloval, spočíval u stolu v Ježíšově náručí. 24 Na toho Šimon Petr kývl, aby zjistil, kdo je ten, o kom mluví. 25 On se naklonil k Ježíšovým prsům a řekl mu: „Pane, kdo to je?“ 26 Ježíš odpověděl: „Je to ten, kterému namočím a podám sousto.“ Namočil sousto a podal je Judovi Šimona Iškariotského. 27 Tehdy, po tom soustu, vstoupil do něho Satan. Ježíš mu řekl: „Co činíš, učiň rychle!“ 28 Nikdo ze stolujících však neporozuměl, proč mu to řekl. 29 Protože měl Juda pokladnici,a domnívali se někteří, že mu Ježíš říká: „Nakup, co potřebujeme na svátek“, anebo aby dal něco chudým.
→ Jidáš byl nazván zrádcem - Lukáš 6:16
16 Judu Jakubova a Judu Iškariotského, jenž se stal zrádcem
→ Jidáš byl ochoten předstírat, že někoho miluje a při tom ho hraným projevem lásky zradit, zradil Pána polibkem, dokonale v souladu s jeho nestoudnou povahou - Marek 14:44-45, Matouš 26:49
44 Ten, který ho zrazoval, měl s nimi domluvené znamení: „Koho políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně odveďte!“ 45 Když přišel, hned k němu přistoupil a řekl: „Rabbi!“ A vroucně ho políbil.
→ Jidáš byl Pánem Ježíšem Kristem nazván ďáblem - Jan 6:70
70 Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel.“
→ Jidáš byl Pánem Ježíšem Kristem nazván synem zatracení - Jan 17:12
12 Dokud jsem byl s nimi [ve světě], zachovával jsem je střežil ve tvém jménu, které jsi mi dal, a nikdo z nich nezahynul, kromě syna záhuby, aby se naplnilo Písmo.
→ o Jidášovi Ježíš řekl, že by bylo lepší, kdyby se nikdy nenarodil - Matouš 26:24
24 Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku, skrze něhož bude Syn člověka zrazen. Pro toho by bylo lépe, kdyby se nenarodil!“
→ Jidáš byl posednut Satanem během Poslední večeře - Jan 13:27
27 Tehdy, po tom soustu, vstoupil do něho Satan. Ježíš mu řekl: „Co činíš, učiň rychle!“
→ Jidáš zradil Krista za třicet stříbrných, částku předpovězenou v Písmu - Zachariáš 11:12, Matouš 26:14-15
12 Řekl jsem jim: Jestliže se vám to líbí, dejte mi mzdu, jestliže nikoli, upusťte od toho. Odvážili mi mzdu třicet šekelů stříbra.
14 Potom jeden ze Dvanácti, který se jmenoval Juda Iškariotský, šel k velekněžím 15 a řekl: „Co jste ochotni mi dát, když vám ho vydám?“ A oni mu odvážili třicet stříbrných.
→ velekněží vzali od Jidáše "krvavé peníze" a koupili hrnčířské pole, jako místo pro pohřbívání cizinců, - Matouš 27:6–8
čímž naplnili proroctví Jeremjáše i Zachariáše 11:13
6 Velekněží vzali ty stříbrné a řekli: „Není dovoleno vhodit je do schrámové spokladny, protože je to cena za krev.“ 7 Uradili se a koupili za ně hrnčířovo pole k pohřbívání cizinců. 8 Proto je ono pole až dodnes nazýváno Polem krve. 9 Tehdy se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Jeremjáše: I vzali třicet stříbrných, cenu Oceněného, který byl oceněn od synů Izraele; 10 a dali je za hrnčířovo pole, jak mi nařídil Pán.‘13 Hospodin mi řekl: Hoď to hrnčířovi, tu skvělou cenu, jíž mě ocenili. Vzal jsem těch třicet šekelů stříbra a hodil jsem to v Hospodinově domě hrnčířovi.
→ skrze zrádce Jidáše Iškariotského se naplnilo i proroctví Žalmu 41:10, srov. Jan 13:18
10 I můj důvěrný přítel, jemuž jsem důvěřoval, který jídal můj chléb, proti mně vyvýšil patu. 18 Nemluvím o vás všech; já vím, které jsem si vyvolil. Ale musí se naplnit Písmo: ‚Ten, kdo jí se mnou chléb, pozdvihl proti mně svou patu.‘
→ Jidáš měl takové výčitky svědomí, a věděl, že zhřešil, že se neúspěšně pokusil vrátit peníze, za které Ježíše zradil - Matouš 27:3,4,5
3 Když jeho zrádce Juda uviděl, že byl Ježíš odsouzen, pocítil lítost a vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším, 4 říkaje: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Oni však řekli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc!“ 5 Tu pohodil ty stříbrné do svatyně a vzdálil se; pak odešel a oběsil se.
→ Jidášův zármutek ho nevedl k pravému pokání, ale vedl ho k sebevraždě.
→ Jidáš byl nahrazen jiným apoštolem - Skutky 1:18
16 „Muži bratři, muselo se naplnit slovo Písma, které předpověděl Duch Svatý ústy Davidovými o Judovi, jenž se stal vůdcem těch, kteří se zmocnili Ježíše; 17 byl počítán mezi nás a obdržel podíl na této službě. 18 Z odměny za nepravost získal pole, a když spadl střemhlav, roztrhl se v půli a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly. 19 A to se stalo známým všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich vlastním jazyce nazváno Hakeldama, to znamená Krvavé pole. 20 Neboť je napsáno v knize Žalmů: ‚Jeho příbytek ať zpustne, ať není nikoho, kdo by v něm bydlil‘. Jeho pověření ať obdrží jiný‘.
→ Ježíš řekl o Jidáši že není "čistý"; to znamená, že nebyl znovuzrozen a nebyly mu odpuštěny hříchy - Jan 13:10–11
10 Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umýt nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ 11 Věděl totiž, kdo ho vydává. Proto řekl: ‚Ne všichni jste čistí.‘
→ Jidáš byl plně zodpovědný za své činy. - Matouš 18:7 Běda světu pro svody! Svody sice musí přijít, avšak běda tomu člověku, skrze kterého svod přichází!
Nikdy jsem vás neznal...
Matouš 7:21-23
21„Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. 22 Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů?‘ 23 A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.‘“
Tři roky!
-
Tak dlouho byl Jidáš se svým učitelem, s Ježíšem Kristem! Byl v jeho těsné blízkosti, byl jeden z Dvanácti! Jak těžké je si představit, že mohl Jidáš tak hluboce klesnout k takové ohavné zradě.
Zamysleme se nad tím: Jidáš do tak strašného hříchu nepadl najednou. Jeho hřích pomalu rostl, až....
Jeho příběh nás učí být obezřetnými před "malými" selháními, která postupně nabývají na síle a moci v našich životech. Jidášův případ nám také připomíná, že zdání může klamat. Ježíš učil: Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.‘“ (Matouš 7:22–23).
Kdo byl Jidáš?
-
Byl Apoštol, byl poslán Ježíšem Kristem, aby zázračně uzdravoval, vyháněl démony, hlásal o Království nebes, ..., byl však neobrácený, byl zlodějem, pokrytcem, lhářem, synem zatracení (záhuby), sebevrahem a odsouzencem na věčnost. Jidáš Iškariotský byl bezpochyby tím nejhorším zrádcem v lidské historii, neboť zradil Ježíše Krista - Boha, Syna Božího, Mesiáše, Syna člověka.
Prodal Spasitele lidí za třicet stříbrných a vroucím polibkem Ježíše zradil. Ježíš ho pro jeho zvrácenost nazval "Synem záhuby". V celé Bibli je toto označení použito pouze na dvě osoby: Jidáše Iškariotského a Antikrista. Jan o něm napsal, že byl Jidáš zloděj a miloval peníze. Petr o něm řekl, že se Juda odvrátil od služby dané apoštolům a "odešel na své místo", dostal odsouzení smrti.
Jak Jidáš oplácel?
-
Pán Ježíš Kristus mu svěřil peníze, staral se o něj, povolal ho ke službě, zahrnul ho láskou,... Málokdo měl takové postavení. Mohl být s Mesiášem světa. Jidáš však oplatil za jemu dané dobro zlem, lásku oplatil nenávistí a zradou, a to ještě vůči tomu nejčistšímu Člověku, který kdy chodil po této zemi.
Co nás vlastně odděluje od toho, abychom se my nedopustili také takové zrady? Víš, že je to jen Boží milost? Připomeňme si tuto milost z Písma: Lukáš 22:31-34 „Šimone, Šimone, hle, Satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici. 32 Já jsem však poprosil za tebe, aby nezanikla tvá víra. A ty, až se jednou obrátíš, posilni své bratry.“ 33 On mu řekl: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“ 34 Ježíš řekl: „Pravím ti, Petře, že dnes nezakokrhá kohout, dokud třikrát nezapřeš, že mne znáš.“
Petr si byl tak jistý, že Pána nezradí, ale Pán Ježíš Kristus nás zná a ví... Petr ho zapřel, ale na rozdíl od Jidáše Petr dostal milost, Bůh Otec vyslyšel Pánovu modlitbu za něj a dal mu víru, která nezanikla. Petr měl možnost se obrátit k Bohu a činit pokání. Byla to veliká milost.
Slovo Boží (Bible) nám říká, že máme stále zkoumat svá srdce: Židům 3:12 Hleďte, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, takže by odpadl od živého Boha, 13 a proto se navzájem napomínejte každý den, dokud se říká Dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu. 1 Korintským 11:28 Ať člověk zkoumá sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije. 2 Korintským 13:5 Sami sebe zkoušejte, jste-li ve víře, sami sebe zkoumejte. Či nepoznáváte sami na sobě, že Ježíš Kristus [je] ve vás? Ledaže byste byli neosvědčení.
Začátek cesty s Ježíšem Kristem měl Jidáš v pořádku. Pán ho povolal a on poslechl, chodil spolu s Pánem a ostatními, učil, uzdravoval, vymítal démony, apodobně. Jidáš byl jistě po tuto službu milován a respektován. Byl určitě vzorem služebníka Božího. Nikdy ho nikdo nepodezříval! Byl Kristovým učedníkem - Apoštolem, a měl svěřené peníze skupiny. Jidáš ale z těchto peněz kradl. Pravděpodobně část těch peněz byla z příspěvků ostatních služebníků Kristových a dokonce žen, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí. Lukáš 8:1 A stalo se, že potom procházel městy a vesnicemi a hlásal a zvěstoval jako radostnou zvěst Boží království; bylo s ním těch Dvanáct 2 a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdalská, od níž kdysi vyšlo sedm démonů, 3 Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o něho staraly ze svých prostředků.
Pán Ježíš Kristus takovým skutkem opovrhuje a jasně nám ve Slově říká, že takový čin zasluhuje odplatu - trest: Matouš 25:41 „Potom řekne těm po levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, který je připraven pro Ďábla a jeho anděly! 42 Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, žíznil jsem, a nedali jste mi napít, 43 byl jsem cizincem, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mne, byl jsem nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mne.‘ 44 Tu mu odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě spatřili hladového, žíznivého, jako cizince, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ 45 Pak jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste neučinili.‘ 46 A tito půjdou do věčného trápení, ale spravedliví do věčného života.“ Matouš 18:10 „Dávejte si spozor, abyste nepohrdli ani jedním z těchto maličkých. Neboť vám pravím, že jejich andělé v nebesích stále hledí na tvář mého Otce, který je v nebesích.
Jidáš znal Ježíše Krista a byl Ježíšovým služebníkem.
Matouš 10:1 Zavolal si svých dvanáct učedníků a dal jim pravomoc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a aby uzdravovali každou nemoc i každou slabost. 2 Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův a jeho bratr Jan, 3Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš, 4 Šimon Kananejský a Juda Iškariotský, který ho pak zradil. 5 Těchto dvanáct Ježíš poslal, když jim předtím nařídil: „Nechoďte na cestu pohanů a do samařského města nevstupujte; 6 ale jděte raději k zahynulým ovcím z domu Izraele. 7 Cestou hlásejte: ‚Přiblížilo se království Nebes.‘ 8 Uzdravujte nemocné, probouzejte mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte démony -- zadarmo jste přijali, zadarmo dejte.
► Jidáš byl povolán jako Apoštol. Tuto výsadu obdrželo jen Dvanáct. Jidáš měl stejnou službu jako Petr, Jan, Jakub, s těmi, kteří měli tu čest být i na "té svaté hoře" a viděli Pána Ježíše Krista v Jeho slávě. 2 Petrův 1:18 A tento hlas, který zazněl z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na té svaté hoře., i s Matoušem, obráceným celníkem, který napsal jedno ze čtyř Evangelií v Novém Zákoně. Jidáš byl povolán, a poslechl, což je zajisté důkaz jakési víry. Snad i možná vyjadřoval lásku k Ježíši. Nedá se vyloučit ani to, že by nebyl pokřtěný.► Jidáš hlásal o Božím království, vyučoval jiné, byl vlastně kazatelem Božího slova, neboť byl jako ostatní Apoštolové poslán samotným Ježíšem Kristem: Matouš 10:5-7 Těchto dvanáct Ježíš poslal, když jim předtím nařídil: „Nechoďte na cestu pohanů a do samařského města nevstupujte; 6 ale jděte raději k zahynulým ovcím z domu Izraele. 7 Cestou hlásejte: ‚Přiblížilo se království Nebes.‘ ► Jidáš i křtil jako ostatní Apoštolové: Jan 4:2 -- ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci ► Jidáš dostal moc od Pána Ježíše Krista vyhánět démony, křísit mrtvé, uzdravovat,... Matouš 10:8 Uzdravujte nemocné, probouzejte mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte démony -- zadarmo jste přijali, zadarmo dejte.
O čem tedy Pán Ježíš Kristus v Matouši 7:21-23 mluví? Jedním z těch, kdo nevejdou do Božího království, ač činili mocné divy, je právě Jidáš Iškariotský. Proč? Nečinil Boží vůli! Možná se ptáš, jak že jí nečinil?! Vždyť přeci šel a dělal ty věci, které mu Pán Ježíš přikázal. Znovu ti připomínám, co jsme si řekli v předchozím textu, že Jidáš neměl změněné srdce, jeho smýšlení bylo zlé. Zemřel jako zrádce.
Kolik takových "křesťanů" "chodí s Kristem"?
► Jidáš žil ve velmi blízkém vztahu s Ježíšem. Ježíš s Dvanácti byl ve stálém společenství. Celé tři roky! Jen v pár případech Jidáš s Ježíšem nebyl, například, když šel Ježíš pouze s Petrem, Janem a Jakubem na tu "svatou horu", nebo když byl Pán Ježíš Kristus sám a modlil se.
► Jidáš byl prakticky u všech kázání Ježíše, viděl téměř všechny Pánovy zázraky: jak Ježíš uzdravoval, vyháněl démony, křísil mrtvé, viděl rozmnožení pěti chlebů a dvou ryb do takového množství, že se nasytili tisíce hladových, viděl vzkříšení Lazara, a mnoho dalších velkých zázraků. ► Jidáš znal lásku Pána, viděl jeho slzy u Lazarova hrobu, viděl Ježíšovo milosrdenství k trpícím a opuštěným, viděl jeho soucit s hříšníky, viděl jeho čistotu a svatost.
A byl schopen zradit! A začalo to tak "nevinně" - jen si bral trochu z pokladnice, aby to nikdo nepoznal, jenom si tak "trochu" zamiloval peníze...
►Jidáš byl na pohled člověkem morálním, uznávaným ostatními ze skupiny kolem Ježíše. Vystupoval jako věřící člověk, jako křesťan a nebudil žádné podezření, že by to tak nebylo. I když Ježíš upozorňoval na to, že mezi nimi je zrádce: Jan 6:70 Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel.“, nikoho nenapadlo, že by to byl Jidáš. Tak vypadal z vnějšku před svým okolím, stejně jako ti farizejové a zákoníci o kterých Pán řekl, že jsou jako "obílené hroby": Matouš 23:25-28 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti. 26 Slepý farizeji, vyčisť především vnitřek číše, a bude čistý i vnějšek. 27 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. 28 Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost.
Ani u Poslední večeře nikoho nenapadlo, že Jidáš je ten, co zradí Ježíše, Syna Božího. Jednotliví učedníci pochybovali spíše sami o sobě a ptali se: „Jsem to snad já, Pane?“ (Matouš 26:22) Ani ve chvíli, kdy Ježíš říká: "Je to ten pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji." (Jan13:26) a omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu (verš 27), nikomu nedošlo, co se tam vlastně děje. Když do Jidáše, po té skývě vstoupil Satan, Ježíš mu řekl: "Co chceš učinit, učiň hned!", nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl.(verš 28).
Kým tedy byl Jidáš v očích Božích, který vidí i úmysly srdce?:
Jan 8:44
Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není.
Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži.
► Jidáš nebyl nikdy ve skutečnosti znovuzrozený! Ježíš, od počátku věděl, kým Jidáš je: Jan 6:64 Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá. Jidáš totiž nikdy nepřijal Ježíše jako svého Spasitele, což dokázal tím, že spáchal sebevraždu. Kdyby věřil a přijal Ježíše jako Krista, tak by činil pokání a přijal by od něj odpuštění. To však Jidáš neučinil.
Jidáš nikdy nebyl z Boha Otce, nebyl v Kristu, nebyl nikdy křesťanem!
Lidi může člověk oklamat, ne však Boha:
Jan 2:25 a nepotřeboval, aby mu někdo vydal svědectví o člověku. Sám totiž věděl, co je v člověku. Římanům 2:16 v den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude podle mého evangelia soudit, co je skryto v lidech. Žalmy 139:1 Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Hospodine, tys mě vyzpytoval a znáš mě. 2 Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám -- už dávno znáš mé úmysly. 3 Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty. 4 Ještě nemám slovo na jazyku -- hle, Hospodine, ty už všechno víš. 5 Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň. 6 Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám! 7 Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří? 8 Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam. 9 Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za koncem moře, 10 i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě uchopí. 11 I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem. 12 Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo. Ž 44:22 zdali by na to Bůh nepřišel? On přece zná tajnosti srdce!
Jidášův hřích.
Mamon!
► Jidáš miloval peníze, toužil po nich, viděl v nich pravděpodobně svoji radost. Tento hřích u něj způsobil další hříchy: krádež, lakotu, zradu,... Jidáš slyšel všechna ta kázání Pána Ježíše Krista na toto téma, Ježíš ho tolikrát varoval. Touha po penězích byla však u Jidáše tak silná, že to způsobilo tak strašný pád. Jistě si vzpomenete, jak Ježíš kázal o tom, že kdo nestaví na Kristu - na pevné skále, tak příjdou přívalové vody a dům vystavěný na písku spadne a pád bude veliký: Matouš 7:25 A spadl déšť a přihnaly se vody a zaduly větry a udeřily na ten dům -- ale nezřítil se, neboť byl založen na skále. 26 A každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude podoben muži pošetilému, který postavil svůj dům na písku. 27 A spadl déšť a přihnaly se vody a zaduly větry a udeřily na ten dům -- a zřítil se a jeho pád byl veliký.“
Snad měl Pán na mysli v prvé řadě Jidáše. Ve Starém Zákoně je tolik varování, pro přestupníky, že jistě je Jidáš znal a Ježíš mu stále nebezpečí pádu připomínal, tak jako i nám Duch Svatý skrze apoštola Pavla, například v listu Galatským: Galatským 6:1 Bratři, kdyby byl někdo i přistižen v nějakém přestoupení, vy, kdo jste duchovní, napravujte takového člověka v duchu mírnosti a dávej si každý pozor sám na sebe, abys i ty neupadl do spokušení.
Boží Slovo i nás důrazně varuje, abychom se nespoléhali na vnější zdání, na to, že jsme byli pokřtěni, že chodíme do sboru, že sloužíme, že přicházíme k Večeři Páně,... Pozor na klam náboženského pokrytectví! Slovo nám dává varování na příkladu Izraelského lidu:
1 Korintským 10:1 Nechci, bratři, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod oním oblakem a všichni prošli mořem, 2 všichni byli pokřtěni v Mojžíše v oblaku a v moři, 3 všichni jedli týž duchovní pokrm 4 a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. 5 Ale ve většině z nich neměl Bůh zalíbení; vždyť byli pobiti v té pustině. 6 Tyto věci se staly příkladem pro nás, abychom nebyli žádostivi zlých věcí, jako oni byli žádostiví.
Doporučuji si přečíst celou desátou kapitolu prvního listu do Korintu:
1. Korintským, kapitola 10
1Nechci, bratři, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod oním oblakem a všichni prošli mořem, 2všichni byli pokřtěni v Mojžíše v oblaku a v moři, 3všichni jedli týž duchovní pokrm 4a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. 5Ale ve většině z nich neměl Bůh zalíbení; vždyť byli pobiti v té pustině. 6Tyto věci se staly příkladem pro nás, abychom nebyli žádostivi zlých věcí, jako oni byli žádostiví. 7Nebuďte ani modláři jako někteří z nich; jak je napsáno: ‚Lid se posadil, aby jedl a pil, a potom vstali, aby se rozpustile bavili.‘ 8Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc; 9ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a hynuli od hadího uštknutí; 10ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a byli zahubeni Zhoubcem. 11Tyto všechny věci se jim staly jako příklady pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí nám, které zastihlo dokonání věků. 12A tak kdo si myslí, že stojí, ať hledí, aby nepadl. 13Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést. 14Proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím! 15Mluvím jako k rozumným; sami rozsuďte, co říkám. 16Což není kalich požehnání, který žehnáme, společenstvím krve Kristovy? A což není chléb, který lámeme, společenstvím těla Kristova? 17Protože je jeden chléb, jsme jedno tělo, ač jsme mnozí, neboť všichni jsme toho jednoho chleba účastni. 18Hleďte na Izrael podle těla: nejsou ti, kdo jedí oběti, účastníky oltáře? 19Co tedy říkám? Že maso obětované modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená? 20Ne, ale říkám, že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. A já nechci, abyste byli účastníky démonů. 21Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů. 22Či chceme Pána popouzet k žárlivosti? Jsme snad silnější než on? 23‚Všechno je dovoleno‘, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je dovoleno‘, ale ne všechno buduje. 24Ať nikdo nehledá vlastní zájmy, nýbrž zájmy toho druhého. 25Jezte všechno, co se prodává na masném trhu, a kvůli svědomí se na nic nevyptávejte. 26Vždyť ‚Pánova je země a její plnost. ‘ 27Zve-li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, co vám předloží, a kvůli svědomí se na nic nevyptávejte. 28Ale když by vám někdo řekl: ‚Toto je obětováno božstvům, ‘ nejezte kvůli tomu, kdo vám to oznámil, a kvůli svědomí. 29Svědomí pak míním ne vlastní, ale toho druhého. Neboť proč má být moje svoboda souzena svědomím druhého? 30Jestliže já s vděčností jím, proč mám být pomlouván za něco, za co vzdávám díky? 31Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě. 32Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží, 33stejně jako i já se chci všem ve všem líbit a nehledám svůj prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli zachráněni.
► Jidáš byl kvůli lásce k penězům lakomec.
Jan 12:1 Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde byl Lazar, [ten, který zemřel a] jehož Ježíš probudil z mrtvých. 2 Připravili mu tam večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali. 3 Tu Marie vzala libru velmi drahého pravého nardového oleje, pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje. 4 Juda Šimonův, Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: 5 „Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů a ty dány chudým?“ 6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. 7 Ježíš řekl: „Nech ji. Ať jej zachová ke dni mé přípravy k pohřbu.
Jidáš namítá, že měl být olej prodán a to za dost vysokou cenu - tři sta denárů a že peníze měly být rozdány chudým, ale lhal o tom, protože ve svém srdci myslel na to, aby si ty peníze vzal pro sebe. Pro představu částky, po které toužil: jeden denár byla obvyklá denní mzda dělníka
(Matouš 20:2 Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.), takže se jednalo o sumu skoro roční mzdy dělníka. Nardového oleje si vysoko vážil, ale Pána Ježíše Krista prodal za pouhých třicet stříbrných, což je asi 120 denárů, Je možné, že věděl o dané alabastrové nádobce s drahým nardovým olejem a plánoval olej zpeněžit, ale když Marie tento olej použila na pomazání Pána Ježíše Krista (Jan 11:1 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. 2 Byla to ta Marie, která Pána pomazala vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen.), tak Jidáše jeho mamon vedl k tomu, že hned běžel za veleknězi, aby alespoň někde nějaké peníze získal a vykompenzoval si ztrátu.
Matouš 26:6 Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, 7 přistoupila k němu žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a když byl u stolu, vylila mu ji na hlavu. 8 Když to jeho učedníci uviděli, rozhořčili se a řekli: „K čemu tato ztráta? 9 Vždyť se to mohlo draze prodat a peníze dát chudým.“ 10 Ježíš to poznal a řekl jim: „Proč působíte té ženě těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek. 11 Vždyť chudé máte stále s sebou, mne však nemáte stále. 12 Když ona vylila tento olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. 13 Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“ 14 Potom jeden ze Dvanácti, který se jmenoval Juda Iškariotský, šel k velekněžím 15 a řekl: „Co jste ochotni mi dát, když vám ho vydám?“ A oni mu odvážili třicet stříbrných. 16 Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal.
Jeho touha po mamonu ho tak spalovala, že hledal vhodnou příležitost, jak zradit Ježíše a vydělat na tom.
A ty člověče, utíkej před mamonem!
1. Timoteovi 6:9
Ti, kdo chtějí být bohatí, upadají do pokušení a do léčky a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí, které je vtahují do zkázy a záhuby. 10 Neboť kořenem všeho zlého je láska k penězům; a někteří, kdo se po nich pachtili, zbloudili od víry a způsobili si mnoho bolestí. 11 Ale ty, Boží člověče, před tím utíkej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. 12 Bojuj dobrý boj víry, chop se věčného života, k němuž jsi byl povolán a pro nějž jsi učinil dobré vyznání před mnoha svědky.
Jidáš byl posednutý Satanem.
► Ačkoliv byl Jidáš jeden z těch, kteří byli posláni vyhánět démony, sám byl nakonec posednutý a to nejhůře, jak to šlo - samotným Satanem, největším nepřítelem Boha. Satan vložil do srdce Jidáše to nejhorší - zradu Ježíše: Jan 13:2 Během večeře, když již Ďábel vložil do srdce Judy Šimona Iškariotského, aby jej vydal,
► Jidášovi se stalo něco podobného, jako tomu muži z Matouše 12:43„Když pak nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy, hledaje odpočinutí, ale nenalézá. 44 Tehdy si říká: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde, nalézá dům prázdný, zametený a vyzdobený. 45 Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první.
► Jidáš u posledního soudu po vzkříšení dostane za tuto zradu zasloužený trest, je totiž Synem Zatracení. Zradit Božího Syna a Spasitele světa polibkem byl ten nejhorší hřích pokrytectví v celých dějinách světa. Ježíš oslovil Jidáše jako přítele: Matouš 26:50 Ježíš mu řekl: „Příteli, proč jsi přišel?“, takže Jidáš nezradil jen Pána, Spasitele, Božího Syna, Syna člověka, ale i přítele, který ho miloval. Jak laskavý k němu byl Pán Ježíš i v této chvíli a jak hluboká je ta Boží láska. Ježíše zatkli a Jidáš si ► došel pro svou odměnu. Jak strašné!
Výčitky svědomí není to samé jako pokání.
► Jidáš dostal výčitky svědomí a tak chtěl peníze vrátit, jde zpět k velekněžím a vyznává jim svůj hřích, že zradil nevinnou krev.
Matouš 27:3 Když jeho zrádce Juda uviděl, že byl Ježíš odsouzen, pocítil lítost a vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším, 4 říkaje: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Oni však řekli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc! “ 5 Tu pohodil ty stříbrné do svatyně a vzdálil se; pak odešel a oběsil se.
Peníze, které získal zradou, byly takovou tíhou, kterou nemohl unést. Snad i očekával nějakou pomoc od těch, kteří mu za zradu zaplatili, ale nikdo z lidí mu pomoci nemohl. Jidáš ve svém zoufalství a padlosti myšlení úplně zapomněl na Boha a Jeho milosrdenství. Neobrátil se k Bohu, ale dopustil se dalšího hříchu, pohrdl životem, který mu byl dán a spáchal sebevraždu. Jak strašný je to konec zbloudilého člověka, který zůstal vlastně úplně sám se svým hříchem. Víme, že Bůh by mu jistě odpustil, kdyby Jidáš činil pokání.
Co je opravdové pokání
Co znamená učinit pokání?
Je to změna mysli. Ale znamená to také mnohem víc, než si můžete myslet v naší dnešní kultuře. Změna mysli není něco jen povrchního. Mysl v Bibli odkazuje na mysl srdce – je to řídící centrum lidské bytosti, je to řídící centrum naší vůle, našich emocí, našeho intelektu, našich rozhodnutí, … takže to znamená že: pokud jste změnili svou mysl, vše ostatní se změní spolu s tím. V Bibli je perfektní příklad o pokání: Apoštol Pavel odjel na cestu do Damašku, odjel s příkazy, aby pozatýkal křesťany. Věřil, že tak činí správně, že dělá službu Bohu a celou záležitost měl v mysli srdce. Pak se ale na této cestě střetl se vzkříšeným a oslaveným Ježíšem Kristem. A co se stalo? Jeho myšlení se změnilo. Celé jeho mínění bylo vyvráceno jako falešné, vše co si myslel o Bohu, o realitě. Pochopil, že všechno jeho prvotní myšlení bylo špatné. Poznal, že se mýlil a začal přemýšlet zcela jinak. Nyní už si myslel, že Ježíš Kristus je Syn Boží a dlouho očekávaný Mesiáš. Nyní už si myslel, že křesťané jsou ten Boží lid, ten pravý Izrael. A protože se jeho myšlenky změnily, změnilo se i vše ostatní. Poté, co byl pokřtěn, započal svou službu a začal kázat Evangelium a byl pronásledován pro stejnou víru, kvůli které sám pronásledoval dříve. Učinit pokání znamená si plně uvědomit, že veškeré vaše myšlení, vaše realita – vše bylo špatně, protože váš život stál na lži a hříchu bez poznání Boha. Je nutné prozřít, poddat se Pravdě Boží o tom, kdo je Bůh, kdo jste vy, a o tom, kdo je Ježíš, a co pro vás udělal. více zde:
Jidáš, měl čas učinit pokání, ale přes všechny příležitosti, které dostal, pokání neučinil. Ač na počátku jeho služby by to mohlo vypadat, že je mezi spasenými, tak to žel ve skutečnosti nebylo. Jidáš nikdy nebyl spasen a tak spásu neztratil, on jí nikdy totiž neměl. Nikdy totiž Bohu neuvěřil.
Neučiníš-li pokání ty milý čtenáři, tak i kdyby jsi byl kazatelem, členem sboru, dokonale morálním člověkem, dodržel celé "Desatero", tak spásy nedojdeš. Základem pokání je neodmítnutí spásy skrze víru v Ježíše Krista, tak jak jsi se dočetl v Evangeliu na těchto stránkách. Z pravé víry totiž vychází pravé pokání a tak bez víry skončíš na stejném místě, jako Jidáš Iškariotský:
Zjevení Janovo 20:1 Uviděl jsem, jak z nebe sestupuje anděl, který měl klíč od bezedné propasti a ve své ruce veliký řetěz. 2 Zmocnil se draka, toho dávného hada, jenž jest Ďábel a Satan, na tisíc let jej spoutal 3 a uvrhl do bezedné propasti. A zamkl a zapečetil ji nad ním, aby již nesváděl národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas rozvázán. 4 A spatřil jsem trůny a ty, kteří se na ně posadili, a byl jim svěřen soud; uviděl jsem také duše těch, kteří byli sťati pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, i ty, kteří se nepoklonili šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její cejch na čelo ani na ruku. I ožili a kralovali s Kristem tisíc let. 5 Ostatní mrtví neožili, dokud se těch tisíc let nedovršilo. To je první vzkříšení. 6 Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let. 7 Až se těch tisíc let dovrší, bude Satan propuštěn ze svého vězení 8 a vyjde, aby svedl národy, které jsou ve všech čtyřech úhlech země, Góga i Magóga, a shromáždil je k boji; a bude jich jako písku v moři. 9 Vystoupili na šíři země a obklíčili ležení svatých a milované město. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je. 10 A Ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je šelma a falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků. 11 A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe a jejich místo již více nebylo. 12 A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch knihách. 13 A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků. 14 A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero. 15 A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.
Možná si myslíš, že Jidáš ztratil spásu. Ale podle Bible Jidáš spásu neztratil - nikdy jí totiž neměl. Jan17:12 Dokud jsem byl s nimi ve světě, zachovával jsem je a střežil ve tvém jménu, které jsi mi dal, a nikdo z nich nezahynul, kromě syna záhuby, aby se naplnilo Písmo.
Jidáš ztratil své místo Apoštola. Jidáš bude odsouzen do Gehenny - hořícího jezera, kde je ta druhá smrt, kam půjde každý, kdo odmítne Boží odpuštění, které se dá získat zdarma, vírou v Ježíše Krista.
Ti, kteří skutečně patří Pánu Ježíši Kristu, nezahynou, neboť je ve jménu Boha Otce Ježíš Kristus střeží k záchraně.
O Jidášovi Pán řekl:
Matouš 26:24 Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku, skrze něhož bude Syn člověka zrazen. Pro toho by bylo lépe, kdyby se nenarodil!“
A tak věř a budeš spasen:
Jan 3:16 „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn.
18 Kdo v něho věří, není souzen, ...