David a Abšalóm

Syn Davidův, Abšalóm byl veden jako nejhezčí muž v celé Izraeli: 2. Samuelova 14: 25Nikdo v celém Izraeli nebyl tak velmi opěvován pro svou krásu jako Abšalóm. Od paty až k hlavě na něm nebylo vady. 26Když si nechával ostříhat hlavu — bylo to vždy na konci roku, kdy se nechával ostříhat, protože ho vlasy tížily, takže se nechal ostříhat — vlasy z jeho hlavy vážily dvě stě šekelů královské váhy.  Zdálo se, že ho všichni milují.

 

Příběhem Abšalóma se ale naplňuje proroctví Nátana, že v Davidově domě bude vládnout meč a že tam budou problémy. 

 

„Nahradí čtyřnásobně.", tak zněl Davidův bezděčný ortel nad sebou samým 2.Samuelova12: 6 A tu ovečku nahradí čtyřnásobně za to, že toto spáchal, a protože neměl soucit., když naslouchal podobenství proroka Nátana. Čtyři z jeho synů padli a ztráta každého z nich byla důsledkem otcova hříchu. David byl velmi dobrý král, ale v rodinných vztazích mu to moc nešlo – nejednal, jak by měl (např. nepotrestal Amnona jen proto, že to byl jeho prvorozený syn, stranil mu). Abšalóm se tedy sám mstí za znásilnění své sestry. 

Po třech letech se David přestal na Abšalóma hněvat a přál si jej mít zase u sebe: 2. Samuelova 13: 37Abšalóm utekl a šel k Talmajovi, synu Amíhudovu, gešúrskému králi. David po všechny dny truchlil nad svým synem. 38Abšalóm utekl a šel do Gešúru. Zůstal tam tři roky. 39Pak král David zatoužil jít za Abšalómem, neboť došel útěchy nad Amnónovou smrtí. Nakonec mu David dovolil vrátit se do Jeruzaléma. Abšalóm však svého otce Davida nemá v úctě, i když ho David přijal zpět, snaží se ho zbavit trůnu, Abšalóm začal krále Davida postupně zrazovat, nárokoval si jeho autoritu a mluvil proti němu k lidu. – nectí svého otce, což byl Boží zákon. David ani proti tomuto nijak nezakročí. David je k tomu vlažný, nechává to tak, Abšalóm je naopak drzý, Pod záminkou dodržení slibu se Abšalóm vydal do Hebronu a začal shromažďovat armádu. Poslal posly po celé zemi a vyhlásil svůj královský majestát.

Když se král David dozvěděl o povstání, tak se svými věrnými uprchli z Jeruzaléma. Mezitím si Abšalóm nechal poradit od svých rádců, jak nejlépe porazit svého otce. Před bitvou nařídil David svým vojákům, aby neubližovali Abšalómovi. Obě armády se střetly u Efraima ve velkém dubovém lese. Toho dne padlo dvacet tisíc mužů a Davidova armáda zvítězila. Žel Abšalóm umírá: jeho bujaré vlasy se zapletly do větví a Abšalóm bezmocný visí ve vzduchu. Joáb, jeden z Davidových vojevůdců bere tři oštěpy a vráží je Abšalómovi do srdce. Potom deset Joábových zbrojnošů obkličuje umírajícího Abšalóma a zabijí ho. K překvapení jeho předáků měl David zlomené srdce kvůli smrti svého syna, muže, který se ho pokusil zabít a ukrást mu trůn. Abšalóma David velmi miloval.

​

Jak smutné, jak tragické! 

 

Davidův smutek ukázal hloubku otcovy bolesti nad ztrátou syna i lítost nad svými osobními selháními, která vedla k mnoha tragédiím.

 

Vyvstávají ale zde mnohé otázky. Byl Amnón zabit Abšalómem, protože ho sám David nepotrestal? Bible nám přímo na tyto otázky neodpovídá, ale když byl už David starý, situace se opakuje s jeho synem Adoniášem, který se vzbouřil stejným způsobem jako Abšalóm. Šalomoun nechal Adoniáše zabít a popravit další zrádce, aby zajistil svou vlastní vládu.

 

➔ Jméno Abšalóm znamená „otec pokoje“, ale tento otec nenaplnil své jméno. Měl jednu dceru a tři syny, z nichž všichni zemřeli v raném věku (2. Samuelova 14:27; 2. Samuelova 18:18).

➔ Abšalóm vzbuzoval obdiv a snadno k sobě přitahoval další lidi. Měl určité vůdčí vlastnosti, ale bral spravedlnost do svých rukou, například zavražděním svého nevlastního bratra Amnona.

➔ Naslouchal nemoudrým radám a vzbouřil se proti vlastnímu otci a pokusil se ukrást Davidovo království.

➔ Místo toho, aby napodoboval dobré vlastnosti svého otce Davida, napodoboval ty špatné.

➔ Dovolil, aby nad ním vládlo sobectví, místo Božího zákona. Když se pokusil vzepřít Božímu plánu a sesadit právoplatného krále, přišla na něj zkáza.

 

Bylo to výchovou?

I my děláme mnoho špatných rozhodnutí, špatně vychováváme své děti, neřešíme věci, jak bychom měli a pak se nám dějí zlé věci. Zlé věci jsou důsledkem našeho hříchu. 

​

Pojďme se zpětně zamyslet nad událostmi, které nakonec vedli k tragédii. 

​

Abšalóm působil na své okolí a jistě i na otce Davida svým vzezřením, neboť v Izraeli nebyl nikdo tak vyhlášený jako on. David tím, že mu dovolil se vrátit do Jeruzaléma, zapříčinil to, že sympatie lidu se naklonily na Abšalómovu stranu. Král zve syna, ač vraha, zpět do lidu, který patří Svatému Bohu a má poslouchat Zákon, který jasně říká, jak naložit s vrahem, že nikdo nemá hledět na osobu, ale že má být vrah spravedlivě souzen a potrestán. 

David se stává slabým a váhavým králem. Vždyť dříve byl odvážným a pevným. Svým ústupkem dává synovi i lidu Izraelskému najevo, že když hřeší, tak se vlastně nic neděje, žádné následky nejsou. Syn Abšalóm zneužívá této Davidovi slabosti ve svůj prospěch, pokračuje ve svých intrikách a horlivě pracuje na své popularitě. Využívá každé příležitosti, a když sedává v městské bráně, strhává na svou stranu lid, který hledá spravedlnost.  Abšalóm jim jakoby naslouchá a vyjadřuje jim účast a úlisně se jim snaží zalíbit falešnými polibky. Jak podobné Jidáši Iškariotskému!

2. Samuelova 15: 2Abšalóm časně vstával a postavil se u cesty do brány. I stávalo se, že na každého, kdo měl spor a šel za králem k soudu, Abšalóm volal: Z jakého jsi města? On odpovídal: Tvůj otrok je z jednoho z izraelských kmenů. 3Abšalóm mu pak řekl: Podívej se, tvá záležitost je dobrá a správná, ale král nepověřil nikoho, kdo by tě vyslechl. 4Abšalóm řekl: Kdybych já byl ustanoven soudcem v zemi, každý, kdo by měl spor či právní záležitost, by mohl přijít ke mně a zjednal bych mu spravedlnost. 5A stávalo se, že když se někdo přiblížil, aby se mu klaněl, vztáhl ruku, uchopil ho a políbil. 6Abšalóm takto jednal vůči všem Izraelcům, kteří přicházeli za králem k soudu. Tak Abšalóm oklamal Izraelce. 

Abšalóm takto manipuloval lid 40 let! Čtyřicet let si David ničeho nevšiml?!

40 let je připravována vzpoura, podněcována Abšalómem, který byl považován za dědice království a lidé toužili po tom, aby už nastoupil na trůn. David nemá nejmenší tušení, naopak si myslí, že Abšalóm sleduje čest království. Zrádce se odívá pláštěm zbožnosti a oddanosti, aby zakryl své zrádné úmysly. 2. Samuelova 15: 7Po čtyřiceti letech se stalo, že Abšalóm řekl králi: Dovol, ať jdu do Chebrónu splnit slib, který jsem učinil Hospodinu. 8Tvůj otrok učinil totiž slib, když jsem bydlel v Gešúru v Aramu: Jestliže mě Hospodin přivede zpět do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu. 9Král mu řekl: Jdi v pokoji. Vstal tedy a šel do Chebrónu. 

David, otec, je potěšen, je povzbuzen synovou zbožností a propouští ho s požehnáním. Abšalóm nezrazuje jenom svého otce, lid, ale i Hospodina, který ustanovil králem Davida. Abšalóm se staví nejen proti otci, ale i proti pomazanému. Abšalóm jde ale ještě dál. Povolává Achítofela, který je vážený u Izraelského lidu pro svou moudrost a díky jeho podpoře získává další lid. 2. Samuelova 15: 12Zatímco obětoval oběti, poslal Abšalóm pro Achítofela Gíloského, Davidova rádce, aby přišel ze svého města Gíla. Spiknutí sílilo a lidu s Abšalómem stále přibývalo. 

David se konečně dozvídá pravdu a prchá z Jeruzaléma, aby město uchránil před krveprolitím. David v pokoře a v zármutku prošel branou Jeruzaléma. Jeho věrný lid ho následoval. Následovali ho i pohané, kteří takto dokázali svou věrnost Hospodinu a králi Davidovi. Byl to lid Keretejců, Peletejů i Gaťanů, 600 mužů. Přešli Kidrónský úval a ubírali se dál do pouště. S nimi ale putuje i truhla Boží smlouvy, ale David v bázni před Bohem posílá truhlu zpátky do Jeruzaléma a vkládá všechno do rukou Hospodina. 2. Samuelova 15: 25Král řekl Sádokovi: Dones Boží truhlu zpět do města. Jestliže naleznu milost v Hospodinových očích, přivede mě zpět a ukáže mi ji i svůj příbytek. 26Jestliže však řekne: Nemám v tobě zalíbení, zde jsem, ať se mnou učiní, co je mu libo.

David se zachovává naprosto správně, neboť má na mysli především Boží slávu a dobro svého lidu a Jeruzalém považuje za domov Boží truhly, za místo odpočinku a uvědomuje si, že ani levité, ani on, ani nikdo jiný nemá právo symbol Boží přítomnosti z Jeruzaléma odnést.

​

​

 

 

 

 

 

​