Přísloví 19:21 V srdci člověka je mnoho plánů, ale Hospodinův plán se naplní.
Saul vs. David
1. Samuelova 8:1 Stalo se, že když Samuel zestárl, ustanovil za soudce nad Izraelem své syny. 2 Jméno jeho prvorozeného syna bylo Jóel a jméno druhého Abijáš; byli soudci v Beer-šebě. 3 Jeho synové však nechodili po jeho cestě, hnali se za nekalým ziskem, brali úplatek a převraceli právo. 4 Všichni izraelští starší se shromáždili a přišli k Samuelovi do Rámy. 5 Řekli mu: Hle, ty jsi zestárl a tvoji synové nechodí po tvých cestách. Ustanov nyní nad námi krále, aby nás soudil, jako tomu je u všech národů. 6 Samuelovi se to nelíbilo, že řekli: Ustanov nad námi krále, aby nás soudil. Tak se Samuel modlil k Hospodinu. 7 Hospodin řekl Samuelovi: Uposlechni lid ve všem, co ti řekl, protože nezavrhli tebe, ale zavrhli mě, abych nekraloval nad nimi. 8 Stejně jako jednali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až dodnes, kdy mě opouštěli a sloužili jiným bohům; tak činí i tobě. 9 Nyní je však uposlechni, jenom je naléhavě varuj a oznam jim právo krále, který nad nimi bude kralovat. 10 Samuel řekl všechna Hospodinova slova lidu, který od něj žádal krále. 11 Řekl: Toto bude právo krále, který nad vámi bude kralovat: Vezme vaše syny a ustanoví si je na své válečné vozy a na své jezdecké koně a budou běhat před jeho válečnými vozy. 12 Ustanoví si je za velitele nad tisíci a nad padesáti, také aby orali jeho pole a sklízeli jeho žeň, aby zhotovovali jeho válečné zbraně a výstroj jeho vozů. 13 A vaše dcery vezme za mastičkářky, kuchařky a pekařky. 14 Vezme vaše nejlepší pole, vinice a olivové háje a dá je svým otrokům. 15 Bude brát desátky z vašeho zrní a vašich vinic a dá je svým dvorním úředníkům a otrokům. 16 Vezme vaše otroky a vaše služky, vaše nejlepší mládence a vaše osly a podrobí je práci pro sebe. 17 Bude brát desátky z vašeho stáda a stanete se jeho otroky. 18 V onen den budete volat o pomoc kvůli svému králi, kterého jste si zvolili, ale Hospodin vám v onen den neodpoví. 19 Lid však nechtěl uposlechnout Samuela a řekli: Ne! Ať je nad námi král! 20 I my budeme jako všechny národy. Náš král nás bude soudit, bude před námi vycházet a bojovat naše boje. 21 Samuel vyslechl všechna slova lidu a pověděl je Hospodinu. 22 Hospodin Samuelovi řekl: Uposlechni je a ustanov nad nimi krále. Samuel izraelským mužům řekl: Jděte každý do svého města.
Úvod
▪ Kniha 1. a 2. Samuelova byly dva svitky, dva díly jedné knihy. Kniha Samuelova byla rozdělena na dvě části kvůli tomu, aby se lépe přenášela. K této knize historicky patří i 1. a 2. Královská, která popisuje vzestup království po období soudců, když izraelský národ poprvé vstoupil do zaslíbené země. V těchto knihách je vidět věrnost Boha k smlouvě, kterou uzavřel se svým lidem prostřednictvím Mojžíše. Tato smlouva obsahuje zákony a předpisy, a Bůh k tomu dává řadu podmíněných slibů, které zahrnují náš vztah s ním: požehnání za poslušnost, prokletí za neposlušnost, a obnovení za pokání. Izraelský lid odmítá Boha a nakonec si vyžádá krále. Tento úpadek začal na sklonku života Samuela, starozákonního proroka a soudce. Samuel stárne a není v dohledu žádný vhodný nástupce, který by převzal jeho úřad, neboť jeho synové, které Samuel ustanovil za soudce, nechodili po jeho cestě a hnali se za nekalým ziskem, brali úplatek a převraceli právo. Izraelci hledají záchranu v člověku, ne v Bohu! Nedoptávají se Boha, nevolí si jako vůdce Boha, ignorují skutečnost, že vždycky je pravicí ze všech nesnází vyvedl sám Bůh. Ignorují jeho skutky a dobrotu v minulosti, zapomněli na všechny ty boje, které za ně bojoval a zvítězil Bůh a požadují krále z lidí, aby ten za ně bojoval jejich bitvy. 1. Samuelova 10:18 Synům Izraele řekl: Takto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem vyvedl Izrael z Egypta, vysvobodil jsem vás z ruky Egypťanů a z moci všech království, která vás utiskovala. 19 Vy však jste teď zavrhli svého Boha, který vás zachraňoval ze všech vašich nouzí a soužení, a řekli jste: Ne, ale ustanov nad námi krále. Samuel je varuje, že král bude pro ně zlý. Připomíná jim, že Bůh je jejich králem a že mu mohou důvěřovat. Ale oni odmítají. Chtějí krále, kterého mohou vidět, a takového, který vypadá podle jejich očekávání, krále jako mají všechny ostatní národy. Prvním králem je zvolen Saul.
Nyní se budeme věnovat dvěma, sobě velice rozdílným králům, Saulovi a Davidovi.
První král Saul byl zvolen podle představ člověka a druhý, David, podle představ Boha.
▪ Co vlastně znamenalo být králem?
Král mohl být vládce města, jako byl král Adonísedek: Jozue 10:3 Tu vzkázal Adonísedek, král Jeruzaléma, k chebrónskému králi Hóhamovi, k jarmútskému králi Pirámovi, k lakíšskému králi Jafíovi a k eglónskému králi Debírovi:, nebo to mohl být vládce obrovské říše, jako Achašvéroš: Ester1:1 I stalo se ve dnech Achašvéroše — to byl ten Achašvéroš, který kraloval od Indie až po Kúš nad sto dvaceti sedmi provinciemi. Král měl v pravomoci armádu i právo: 1.Samuelova 8:20 I my budeme jako všechny národy. Náš král nás bude soudit, bude před námi vycházet a bojovat naše boje., 2.Samuelova 8:15 David kraloval nad celým Izraelem. David vykonával právo a spravedlnost nad celým svým lidem., ekonomiku: 1.Královská 10:26 Šalomoun nashromáždil vozy a koně a měl tisíc čtyři sta vozů a dvanáct tisíc jezdeckých koní. Přivedl je do měst pro vozy a ke králi do Jeruzaléma. 27 Král učinil stříbro v Jeruzalémě tak hojné jako kamení a cedry tak početné jako sykomory v Šefele. 28 Koně, které měl Šalomoun, se dováželi z Egypta a z Kue. Královští obchodníci je brali z Kue za pevnou cenu., mezinárodní diplomacii: 1.Královská 5:1 Šalomoun byl vládcem nad všemi královstvími od řeky Eufratu po pelištejskou zemi a až k hranici Egypta. Přinášeli mu dávky a otročili Šalomounovi po všechny dny jeho života. 2 Šalomounovi na jeden den připadlo za pokrm třicet kórů jemné mouky a šedesát kórů obyčejné mouky, 3 deset tučných býků, dvacet býků z pastvy a sto ovcí, kromě jelenů, gazel, srnců a vykrmené drůbeže. 4 Panoval nad celým Zaeufratím od Tifsachu až po Gazu, nad všemi králi Zaeufratí a na všech stranách měl pokoj. 5 Juda i Izrael pobýval v bezpečí, každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem, od Danu až po Beer-šebu, po všechny Šalomounovy dny. 6 Šalomoun měl čtyřicet tisíc stájí pro koně ke svým vozům a dvanáct tisíc jezdců. 7 Tito ustanovení správci zásobovali krále Šalomouna a všechny, kterým bylo dovoleno přicházet ke stolu krále Šalomouna, každý ve svém měsíci, a nedovolovali, aby něco chybělo. 8 Také ječmen a slámu pro koně a oře přiváželi na místo, kde byl, každý podle nařízení pro něj. 9 Bůh dal Šalomounovi moudrost, přemnoho rozumnosti a rozum tak nezměrný jako písek na mořském břehu. 10 Šalomounova moudrost byla větší nežli moudrost všech synů východu, nad všechnu moudrost Egypta. 11 Byl moudřejší nežli všichni lidé, nežli Étan Ezrachejský a Héman, Kalkol a Darda, syn Machólův, a proslavil se mezi všemi okolními národy., byl v určité míře i duchovním vůdcem: 2.Královská 23:1 Král dal k sobě shromáždit všechny judské a jeruzalémské starší. 2 Pak vystoupil král do Hospodinova domu a s ním všichni Judejci a všichni obyvatelé Jeruzaléma, kněží, proroci a všechen lid od nejmenšího do největšího; a četl jim všechna slova knihy smlouvy nalezené v Hospodinově domě. 3 Král stál u sloupu a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že půjde za Hospodinem, bude celým srdcem a celou duší zachovávat jeho příkazy, svědectví a ustanovení a naplňovat slova této smlouvy zapsaná v této knize. A všechen lid vstoupil do smlouvy. 4 Nato král přikázal veleknězi Chilkijášovi, kněžím druhým v pořadí a strážcům prahu, aby vynesli z Hospodinova chrámu všechny předměty učiněné pro Baala, Ašeru a pro celý nebeský zástup. Spálil je venku za Jeruzalémem na polích Kidrónu a jejich prach odnesl do Bét-elu. 5 Odstranil žrece, které ustanovili judští králové, aby pálili oběti na návrších v judských městech a v okolí Jeruzaléma, a ty, kdo obětovali Baalovi, slunci, měsíci, hvězdám zvěrokruhu a celému nebeskému zástupu. 6 Vynesl Ašeru z Hospodinova domu ven za Jeruzalém do údolí Kidrónu, spálil ji v údolí Kidrónu, rozdrtil na prach a její prach hodil na hroby obyčejných lidí. 7 Strhl také domy chrámových smilníků, které byly v Hospodinově domě, kde ženy tkaly stany pro Ašeru. 8 Přivedl všechny kněze z judských měst a znečistil návrší, kde kněží pálili oběť, od Geby až po Beer-šebu. Strhl též návrší bran u vchodu do brány velitele města Jóšuy, nalevo, když se vchází do městské brány. 9 Kněží návrší ovšem nevystupovali k Hospodinovu oltáři v Jeruzalémě, ale jedli nekvašené chleby spolu se svými bratry. 10 Tófet, který je v údolí Hinómova syna, také znečistil, aby nikdo neprováděl svého syna či dceru ohněm Molekovi. 11 Odstranil též koně, které judští králové zasvětili slunci, od vchodu do Hospodinova domu, u komory dvorního úředníka Netan-meleka, která byla v parbaru; vozy zasvěcené slunci spálil ohněm. 12 Také oltáře, které byly na střeše Achazovy horní místnosti a jež udělali judští králové, i oltáře, které udělal Menaše na obou nádvořích Hospodinova domu, král strhl, rozdrtil je a jejich prach hodil do údolí Kidrónu. 13 Také návrší, která byla naproti Jeruzalému na jih od Hory zkázy a jež postavil izraelský král Šalomoun pro Aštoretu, ohavnou modlu Sidóňanů, pro Kemóše, ohavnou modlu Moábců, a pro Milkóma, ohavnou modlu synů Amónových, král znečistil. 14 Roztřískal posvátné sloupy, pokácel posvátné kůly a jejich místo naplnil lidskými kostmi. 15 Také oltář, který byl v Bét-elu, návrší, které udělal Jarobeám, syn Nebatův, jenž svedl Izrael k hříchu, také tento oltář i návrší strhl; spálil návrší a rozdrtil na prach, i posvátný kůl spálil. 16 Když se Jóšijáš ohlédl, uviděl hroby, které byly na té hoře; dal vzít kosti z hrobů, spálil je na oltáři a znečistil ho podle Hospodinova slova, které volal muž Boží, který vyhlásil tyto události. 17 Zeptal se: Co je to za náhrobek, který vidím? Mužové města mu odpověděli: To je hrob muže Božího, který přišel z Judska a vyhlásil tyto události, které jsi s bételským oltářem vykonal. 18 Řekl: Nechte ho být. Nikdo ať nehýbe s jeho kostmi. Tak zachránili jeho kosti i kosti proroka, který přišel ze Samaří. 19 Také všechny svatyně návrší, které byly v samařských městech a jež udělali izraelští králové, aby provokovali Hospodina k hněvu, Jóšijáš odstranil. Naložil s nimi stejně, jako to učinil v Bét-elu. 20 Obětoval na oltářích všechny kněze návrší, kteří tam byli, spálil na nich lidské kosti a vrátil se do Jeruzaléma. 21 Král přikázal všemu lidu: Slavte Velikonoce Hospodinu, svému Bohu, jak je zapsáno v této knize smlouvy. 22 Takové Velikonoce se totiž neslavily ode dnů soudců, kteří soudili Izrael, a ani po všechny dny králů izraelských i králů judských. 23 Ale v osmnáctém roce vlády krále Jóšijáše se slavily takové Velikonoce Hospodinu v Jeruzalémě. 24 Také ty, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštce, domácí bůžky, bůžky a všechny ohavné modly, které byly vidět v judské zemi a v Jeruzalémě, Jóšijáš vyhladil, aby naplnil slova zákona, zapsaná v knize, kterou našel kněz Chilkijáš v Hospodinově domě.
▪ Bůh izraelský lid varoval, že mít nad sebou krále z hříšných lidí přinese mnoho problémů a bolesti: 1.Samuelova 8:9 Nyní je však uposlechni, jenom je naléhavě varuj a oznam jim právo krále, který nad nimi bude kralovat. 10 Samuel řekl všechna Hospodinova slova lidu, který od něj žádal krále. 11 Řekl: Toto bude právo krále, který nad vámi bude kralovat: Vezme vaše syny a ustanoví si je na své válečné vozy a na své jezdecké koně a budou běhat před jeho válečnými vozy. 12 Ustanoví si je za velitele nad tisíci a nad padesáti, také aby orali jeho pole a sklízeli jeho žeň, aby zhotovovali jeho válečné zbraně a výstroj jeho vozů. 13 A vaše dcery vezme za mastičkářky, kuchařky a pekařky. 14 Vezme vaše nejlepší pole, vinice a olivové háje a dá je svým otrokům. 15 Bude brát desátky z vašeho zrní a vašich vinic a dá je svým dvorním úředníkům a otrokům. 16 Vezme vaše otroky a vaše služky, vaše nejlepší mládence a vaše osly a podrobí je práci pro sebe. 17 Bude brát desátky z vašeho stáda a stanete se jeho otroky. 18 V onen den budete volat o pomoc kvůli svému králi, kterého jste si zvolili, ale Hospodin vám v onen den neodpoví.
▪ Bůh povolil Izraeli mít krále, ale byl to Boží soud nad izraelským národem za jejich nevěrnost Bohu: 1.Samuelova 8:1 Stalo se, že když Samuel zestárl, ustanovil za soudce nad Izraelem své syny. 2 Jméno jeho prvorozeného syna bylo Jóel a jméno druhého Abijáš; byli soudci v Beer-šebě. 3 Jeho synové však nechodili po jeho cestě, hnali se za nekalým ziskem, brali úplatek a převraceli právo. 4 Všichni izraelští starší se shromáždili a přišli k Samuelovi do Rámy. 5 Řekli mu: Hle, ty jsi zestárl a tvoji synové nechodí po tvých cestách. Ustanov nyní nad námi krále, aby nás soudil, jako tomu je u všech národů. 6 Samuelovi se to nelíbilo, že řekli: Ustanov nad námi krále, aby nás soudil. Tak se Samuel modlil k Hospodinu. 7 Hospodin řekl Samuelovi: Uposlechni lid ve všem, co ti řekl, protože nezavrhli tebe, ale zavrhli mě, abych nekraloval nad nimi. 8 Stejně jako jednali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až dodnes, kdy mě opouštěli a sloužili jiným bohům; tak činí i tobě.
Saul
Bůh dává Izraeli krále, podle lidských představ
1.Samuelova 10:20 Samuel předvedl všechny izraelské kmeny a losem byl vybrán kmen Benjamín. 21 Předvedl kmen Benjamín po čeledích a losem byla vybrána čeleď Matrí; tam byl losem vybrán Saul, syn Kíšův. Hledali ho, ale nebyl nalezen. 22 Doptávali se znovu Hospodina: Přišel sem již ten muž? Hospodin řekl: Hle, skrývá se u výstroje. 23 Běželi tedy a dovedli jej odtamtud. Když se postavil uprostřed lidu, od ramen vzhůru převyšoval všechen lid. 24 Samuel řekl všemu lidu: Vidíte, koho si Hospodin vyvolil? Není mu podobného mezi vším lidem. A všechen lid křičel: Ať žije král! 25 Nato Samuel promluvil k lidu o královském právu, zapsal je do knihy a ponechal před Hospodinem. Pak Samuel propustil všechen lid, každého do jeho domu. 26 Také Saul šel do svého domu v Gibeji. Šli s ním i ti udatní muži, jejichž srdcí se Bůh dotkl. 27 Ničemníci však říkali: Jak nás může tenhle zachránit? Pohrdli jím a nepřinesli mu dar. On ale mlčel.
To je král, kterého Izrael požadoval. Bůh jim dal, co ve svém srdci chtěli.
Podívejte se na text: Saul se schovával, byl neposlušný Bohu, postavou všechny převyšuje a lid je nadšen z jeho podoby, a když ničemníci jím pohrdli, tak nevyžaduje spravedlnost a právo - mlčí. Už tím, že se Saul schovává, projevuje svou neposlušnost Bohu, neboť byl za krále už pomazán před losem: 1.Samuelova 10:1 Potom vzal Samuel lahvičku s olejem, vylil ho na jeho hlavu, políbil ho a řekl: Hospodin tě pomazal za vévodu nad svým dědictvím. Saul místo toho, aby věrně poslouchal, nevěří a snaží se utéct před Božím příkazem. I s Božím požehnáním a zaslíbením se bál poslechnout Boží hlas prostřednictvím proroka a schovává se u výstroje jako zbabělec.
► Srdce Saula je neposlušné, zbabělé, nevěřící a nespravedlivé.
1.Korintským 6:9 Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nemylte se! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani lidé praktikující homosexualitu, 10 zloději ani chamtivci, opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království.
Zjevení Janovo 21:8 Avšak bázliví, nevěřící, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá.“
Samuel znovu potvrzuje Boží smlouvu s Izraelem
Později Samuel celému Izraelskému lidu včetně Saula připomíná: 1.Samuelova 12:14 Jestliže se budete bát Hospodina a budete mu sloužit, budete ho poslouchat a nebudete se vzpírat Hospodinovým příkazům, jestliže budete vy i král, který nad vámi kraluje, následovat Hospodina, svého Boha, bude dobře. 15 Jestliže však nebudete poslouchat Hospodina a budete vzpurní vůči Hospodinovým příkazům, bude Hospodinova ruka proti vám a proti vašim otcům. 1.Samuelova 12:17 Není dnes sklizeň pšenice? Budu volat k Hospodinu, aby dal hromobití a déšť. Pak poznáte a uvidíte, jak velké v Hospodinových očích je vaše zlo, které jste spáchali, když jste si vyžádali krále. 18 Samuel potom volal k Hospodinu a Hospodin v onen den dal hromobití a déšť.
Lid se začne Boha bát: 1.Samuelova12:19 Všechen lid se proto velice bál Hospodina i Samuela. 19 Všechen lid řekl Samuelovi: Modli se za své otroky k Hospodinu, svému Bohu, abychom nezemřeli, neboť jsme ke všem svým hříchům přidali další zlo, že jsme si vyžádali krále.
Samuel je však ujišťuje o Božím milosrdenství v odpuštění, budou-li činit pokání a Božím vedení: 1.Samuelova 12:20 Samuel řekl lidu: Nebojte se! Spáchali jste sice všechno toto zlo; avšak neodvracejte se od Hospodina, ale služte Hospodinu celým svým srdcem. 21 Neodvracejte se, abyste šli za marnostmi, které neprospějí ani nevysvobodí, protože jsou to marnosti. 22 Vždyť kvůli svému velkému jménu Hospodin nezanechá svůj lid, neboť Hospodin se odhodlal učinit si z vás svůj lid. 23 Co se mě týče, ať je ode mě vzdáleno to, abych hřešil proti Hospodinu a přestal se za vás modlit. Budu vás učit dobré a přímé cestě. 24 Jen se bojte Hospodina a služte mu věrně celým svým srdcem. Vždyť se podívejte, co velkého s vámi učinil.
Samuel ale i varuje: 1.Samuelova 12:25 Jestliže však budete stále páchat zlo, budete smeteni jak vy, tak i váš král.
1.Tesalonickým 1:8 a v plameni ohně bude trestat ty, kteří neuznávají Boha, a ty, kteří nejsou poslušni evangelia našeho Pána Ježíše. 9Ti ponesou trest, věčnou zkázu v odloučení od Pánovy tváře a od slávy jeho síly,
Žalm 9:1 Pro vedoucího chval. Na mút labben. Davidův žalm. 2 Hospodine, celým srdcem ti budu vzdávat chválu, budu vyprávět o všech tvých divech. 3 V tobě se budu radovat a veselit, budu opěvovat tvé jméno, ó Nejvyšší! 4 Když se moji nepřátelé obrátili nazpět, upadli a zmizeli před tebou. 5 Zjednal jsi mi právo a obhájil jsi mě, usedl jsi na trůn, ty, spravedlivý soudce. 6 Napomenul jsi národy, zničil jsi ničemy, jejich jméno jsi vymazal navěky a navždy. 7 Nepřátelé? Na věky skončili v troskách! Jejich města jsi vyvrátil, ano, jejich památka zašla. 8 Hospodin ale navěky trůní. Svůj trůn připravil k soudu, 9 on bude soudit celý svět spravedlivě; národy rozsoudí s přímostí. 10 Hospodin je nepřístupným hradem utlačených, je nepřístupným hradem v dobách soužení. 11 V tebe budou doufat ti, kdo znají tvé jméno, neboť ty, Hospodine, neopustíš ty, kteří tě hledají. 12 Opěvujte Hospodina, sídlícího na Sijónu, oznamujte mezi národy jeho činy! 13 Neboť vyhledává krev, pamatuje na ně, nezapomíná na volání zkroušených. 14 Smiluj se nade mnou, Hospodine! Pohleď na mé soužení od těch, kdo mě nenávidí! Ty mě vyzdvihuješ z bran smrti, 15 abych v branách dcery sijónské vyprávěl o všech tvých chvályhodných skutcích a jásal nad tvou spásou. 16 Národy se topí v jámě, kterou udělaly, jejich noha byla polapena do sítě, kterou nastražily. 17 Hospodin se dal poznat, vykonal soud: Ničema se zapletl do díla svých rukou. Higgajón. Sela. 18 Ničemové se vrátí do podsvětí — všechny národy zapomínající na Boha. 19 Nuzný totiž nebude napořád zapomenut, naděje pokorných nezahyne nastálo. 20 Povstaň, Hospodine! Ať člověk nenabude moci! Ať jsou národy souzeny před tebou! 21 Vlož na ně bázeň, Hospodine, ať národy poznají, že jsou jen lidé. Sela
Saul však pokračuje v nevíře a neposlušnosti
Další události svědčí o Saulově pokračující nevíře prostřednictvím jeho ► sebedůvěry a náboženské pověrčivosti. Saul připravuje oběť způsobem, který jde proti Božímu příkazu. Činí tak, protože si myslí, že provedení náboženského obřadu by jim pomohlo vyhrát bitvu. Saul jedná ► ukvapeně, netrpělivě a drze sebevědomě.
1 Samuelova 13:5 Pelištejci se shromáždili, aby bojovali s Izraelem — třicet tisíc vozů, šest tisíc jezdců a lidu takové množství jako písku na mořském břehu. Vytáhli a utábořili se v Mikmásu na východ od Bét-ávenu. 6 Když Izraelci viděli, že jsou v tísni — neboť lid byl vystaven tlaku, lid se ukryl do jeskyní, do houští, do skal, do sklepení a cisteren. 7 Někteří Hebrejové přešli Jordán do země Gád a Gileád. Saul byl ale ještě v Gilgálu a všechen lid, který šel za ním, se třásl strachy. 8 Čekal sedm dnů, čas určený Samuelem. Samuel však do Gilgálu nepřišel a lid od něj postupně prchal pryč. 9 Saul řekl: Přineste ke mně zápalnou a pokojnou oběť. Pak přinesl zápalnou oběť. 10 Stalo se, že když dokončil přinášení zápalné oběti, tak Samuel přišel. Saul mu vyšel naproti, aby ho pozdravil. 11 Samuel řekl: Co jsi to udělal? Saul odpověděl: Když jsem viděl, že lid ode mě postupně prchá pryč, že ty jsi nepřišel v určené dny a Pelištejci se shromažďují v Mikmásu, 12 řekl jsem si: Teď Pelištejci sestoupí proti mně do Gilgálu a já jsem si neudobřil Hospodinovu tvář. Tak jsem se odvážil a přinesl jsem zápalnou oběť. 13 Samuel řekl Saulovi: Jednal jsi bláznivě, že jsi nezachoval příkaz Hospodina, svého Boha, který ti dal. Vždyť tak by Hospodin upevnil tvé království nad Izraelem navěky.
To, co zde vidíme, je, že se Saul ► spoléhá spíše na náboženskou formu, než aby důvěřoval Božím slovům, která mu byla poskytnuta prostřednictvím proroka a obětuje Bohu absolutně nesprávně, zakázaným způsobem, což je osudovou chybou, způsobenou nevírou, která vede k ► neposlušnosti.
Samuel kvůli této nepravosti vynáší nad Saulem soud: 1 Samuelova 13:14 Teď ale tvé království neobstojí. Hospodin si vyhledal muže podle svého srdce a ustanovil ho vévodou nad svým lidem, protože jsi nezachoval to, co ti Hospodin přikázal.
Padá zde věta, že Hospodin si vybral jiného krále podle svého srdce a má na mysli Davida: ...Hospodin si vyhledal muže podle svého srdce a ustanovil ho vévodou nad svým lidem... David je předobrazem Pána Ježíše Krista.
Poslední Boží zkouška Saula
Saul je vystaven poslední zkoušce - splnit dobytí zaslíbené země, být Boží rukou spravedlnosti a soudu nad národy, kteří páchaly ohavnosti před Bohem: 1 Samuel 15:1 Samuel řekl Saulovi: Mne Hospodin poslal, abych tě pomazal za krále nad jeho lidem, nad Izraelem. Nyní tedy uposlechni Hospodinova slova. 2 Toto praví Hospodin zástupů: Všímal jsem si toho, co učinili Amálekovci Izraeli, jak se mu postavili do cesty, když táhl z Egypta. 3 Nyní jdi, pobij Amálekovce a zasvěťte zkáze všechno, co jim patří. Neměj s nimi soucit, ale usmrť muže i ženy, děti i kojence, býky i ovce, velbloudy i osly.
Saul ► poslechne jen napůl.
1.samuelova 15:4 Saul tedy svolal lid a spočítal ho v Telaímu: Dvě stě tisíc pěšáků a deset tisíc judských mužů. 5 Pak Saul přitáhl k amáleckému městu a číhal v údolí. 6 Saul řekl Kénijcům: Jděte, stáhněte se a odejděte od Amálekovců, ať vás nesmetu spolu s nimi. Vy jste prokázali milosrdenství všem synům Izraele, když táhli z Egypta. Kénijci se tedy od Amálekovců stáhli. 7 Saul pak pobíjel Amálekovce od Chavíly až do Šúru, který je směrem k Egyptu. 8 Amáleckého krále Agaga chytil živého, ale všechen lid zasvětil zkáze ostřím meče.
1.samuelova 15:9 Saul a lid měl soucit s Agagem, s nejlepšími kusy ovcí a vykrmenými býky, s jehňaty a se vším, co bylo hodnotné, a nechtěli je zasvětit zkáze; zasvětili zkáze všechno opovržené a bezcenné.
Saul ani tentokrát neposlechl Boha: nezničil vše živé. Ušetří drahý dobytek a krále Agaga.
Čtenáři, nemyl se, že by Saul ušetřil Agaga i dobytek kvůli svému soucitu.
Ušetřil je kvůli své ► chamtivosti a ► neposlušnosti.
Chamtivost je strašný hřích, vedoucí ke smrti. Doporučuji si přečíst o Jidáši.
1.samuelova 15:13 Když přišel Samuel k Saulovi, Saul mu řekl: Jsi požehnaný Hospodinu. Naplnil jsem Hospodinovo slovo. 14 Samuel nato řekl: A co to bečení ovcí, jež zní v mých uších, a bučení býků, které slyším? 15 Saul odpověděl: Přivedli od Amálekovců to, s čím měl lid soucit, nejlepší kusy ovcí a býků, aby to obětovali Hospodinu, tvému Bohu, a zbytek jsme zasvětili zkáze. 16 Samuel řekl Saulovi: Nech toho. Oznámím ti, co ke mně této noci promluvil Hospodin. Odpověděl mu: Mluv. 17 Samuel nato řekl: I když jsi malý ve svých očích, jsi hlavou izraelských kmenů. Hospodin tě pomazal za krále nad Izraelem. 18 Hospodin tě poslal na cestu a řekl: Jdi a zasvěť zkáze amálecké hříšníky. Bojuj proti nim, dokud s nimi neskoncuješ. 19 Proč jsi neuposlechl Hospodina, ale vrhl ses na kořist a spáchal jsi to, co je zlé v Hospodinových očích?
Konečný verdikt
Bůh skrze Samuela vyhlašuje soud:
1.samuelova 15:22 Samuel řekl: Má Hospodin zalíbení v zápalech a obětech jako v poslouchání Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než oběť, dávat pozor je víc než tuk beranů. 23 Protože vzpoura je jako hřích věštby a vzdor je jako zlo domácích bůžků. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, on zavrhl tebe, abys nebyl králem. 24 Saul řekl Samuelovi: Zhřešil jsem, neboť jsem překročil Hospodinův příkaz i tvoje slova; protože jsem se bál lidu, uposlechl jsem ho. 25 Nyní však sejmi, prosím, můj hřích a vrať se se mnou, abych se poklonil Hospodinu. 26 Samuel Saulovi odpověděl: Nenavrátím se s tebou. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, Hospodin zavrhl tebe, abys nebyl králem nad Izraelem. 27 Když se Samuel obrátil k odchodu, uchopil Saul cíp jeho pláště a ten se odtrhl. 28 Nato mu Samuel řekl: Dnes od tebe Hospodin odtrhl izraelské království a dal ho tvému bližnímu, lepšímu, nežli jsi ty. 29 Sláva Izraele nebude lhát a nebude litovat, protože není člověk, aby litoval.
Saul nečiní pokání, ale záleží mu na mínění lidí
Chce vypadat dobře před lidmi, chce před nimi skrýt svůj hřích. Chce moc a vliv.
1 Samuel 15:30 Saul řekl: Zhřešil jsem. Nyní mě však, prosím, pocti před staršími mého lidu i před Izraelem a vrať se se mnou, abych se poklonil Hospodinu, tvému Bohu.
Samuel veřejně dokončí práci s Agagem podle Hospodinova slova, čímž usvědčuje Saula z jeho selhání. Pak se jejich cesty rozcházejí.
Když porovnáme Saula s Davidem, vidíme zde, že Saul nebyl schopen pokání narozdíl od Davida, který pokání činil, ačkoliv se také dopustil strašných hříchů.
Při skutečném pokání nedochází k nějakému přesouvání viny, žádné zlehčování, či žádné omlouvání hříchu, ale pravé pokání je uznat celou vinu a hledat pomoc a odpuštění u Boha, což Saul neudělal.
Poučení
○ Jak důležité je přijímat požehnání z poslušnosti Božího hlasu. Vidíme, co se stane, když nasloucháme spíše lidskému, než Božímu hlasu: vidíme pošetilost, prokletí, které na sebe neposlušností uvalíme.
○ Jak poslouchat dnes Boží hlas?
Tak jako Bůh promlouval k Saulovi skrze proroka Samuela, tak Bůh Otec dnes promlouvá skrze svého Syna Ježíše Krista:
Židům 1:1 Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích; 2 na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky., Matouš 28:18 Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. 19 Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého 20 a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen. “
○Všechny výroky Pána Ježíše Krista už máme zapsány v Písmu, v Bibli a tak žádné jiné prorocké slovo již nepotřebujeme a už se nemusíme starat o to, zda člověk, který v těchto dnech tvrdí, že mluví ve jménu Boha, je pravý, či falešný prorok. Tento typ proroctví je naplněn a není třeba už žádných nových proroků.
○ Bůh věděl, co se stane, když ustanovil Saula králem. Věděl, co se stane lidem, když vloží svou důvěru v lidského krále a ne v Boha. Bůh Izraelcům dal to, o co žádali, pro jejich i naše ponaučení.
○ Důvěřovat Bohu je zvláště důležité, i když se na první pohled zdá, že všechno je proti nám. Boží lid viděl bezprostřední hrozbu Pelištejců a místo toho, aby důvěřovali Bohu, že je ochrání jako vždy, báli se a požadovali lidské řešení problému. Tím se dostali do problémů. Nejsme někdy jako oni? Je snadné říci, že věříme Bohu, když se věci daří, ale je těžké mu skutečně věřit, když se nedaří a nevidíme, jak se věci vyvinou.
○ Protože Bůh je všemohoucí, tak má všechno pod kontrolou.
Král Saul, který zastupoval izraelský lid, viděl svůj způsob řešení problému jako lepší, účinnější a praktičtější, než čekat na Hospodina. Důvěra v lidskou sílu a lidskou moudrost nás mnohdy dostává do problémů. Někdy i my, jako Saul ignorujeme Bibli - Písmo pravdy, protože je to pro nás pohodlnější - naše cesty se nám zdají praktičtější nebo efektivnější. Pak to přináší mnoho zklamání a bolesti.
To se týká i Evangelia: Slovo Boží nás vyzývá, abychom věřili a hlásali celou pravdu i když se zdá kulturně citlivější nebo politicky účelnější Boží pravdu nesdělovat celou, zatajovat hůře „polykatelná" učení Písma.
○ Bůh vyžaduje naši poslušnost. Účelem poslušnosti je jednat v souladu s tím, kým jsme byli stvořeni! Naším problémem je, že stejně jako Izraelité máme i my křesťané tendenci ignorovat Boží hlas a naslouchat hlasu lidí, kteří nám říkají, že bychom si měli vytvořit svou vlastní identitu. Když mluvíme o poslušnosti, je důležité mít na paměti, že poslušnost je srdeční záležitost, vychází ze změněného srdce. Jiná poslušnost je poslušnost zákonická, taková, která není na základě víry a lásky, a taková poslušnost je marná a Bohu se nelíbí, neboť je pokrytecká.
Viděli jsme Saula, jak dělal mnoho zdánlivě náboženských věcí. Ale bylo to ze sobeckého nebo pověrčivého motivu. Bůh Saulovi již slíbil, že bude za ně všechny boje bojovat! A byl to Boží slib a tak už k tomu Saul nepotřeboval nutit Boha nějakým náboženským obřadem.
Boha zajímá stav našeho srdce, ne naše vnější náboženské skutky. Posloucháme ne proto, abychom dostali Boží přízeň a milost, ale posloucháme proto, že už ji máme. Poslušnost Božích příkazů nás nezachrání. Kdybychom měli být spaseni poslušností, tak bychom byli všichni ztraceni, protože nikdo z nás neposlouchá dokonale. Lekce, kterou si můžeme vzít ze Saulova života je, že předstírání poslušnosti, ačkoliv jsme ve skutečnosti neposlechli, přináší hrozivé důsledky. Přestaňme předstírat a přestaňme se skrývat. Vzpomeňme si na to, jak Adam s Evou zhřešili a snažili se svůj hřích zakrýt.
○ Jestliže pravidelně chodíš do kostela, či do sboru, dáváš milodary, sloužíš druhým, patříš do chválící skupinky, a podobně proto, že si myslíš, že si tak získáš Boží požehnání a Boží přízeň a nebo dokonce odpuštění, tak věz, že jsi jako Saul. Stejně jako Saul nabízíš Bohu oběť, která nebyla přikázána.
○ Boží příkazy posloucháme jako odpověď na jeho dobrotu vůči nám. Je to důsledek už dané skutečnosti, že už se nad námi Bůh smiloval, už za nás dal tu pravou smírčí oběť svého Syna Ježíše Krista: Židům 10:1 Poněvadž Zákon má pouhý stín budoucího dobra, ne samu podobu těch skutečností, nemůže každoročně stejnými oběťmi, jež jsou stále přinášeny, nikdy učinit dokonalými ty, kdo s nimi přistupují. 2 Což by nepřestali obětovat, kdyby ti, kdo Bohu slouží, již neměli žádné vědomí hříchu, když jsou jednou očištěni? 3 Ale v těch obětech je každoročně připomínka hříchů, 4 neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstraňovala hříchy. 5 Když tedy vchází do světa, praví: ‚Oběť a obětní dar jsi nechtěl, připravil jsi mi však tělo; 6 nelíbily se ti celopaly a oběti za hřích. 7 Tehdy jsem řekl: Hle, tu jsem — v svitku knihy je napsáno o mně —, abych vykonal, Bože, tvou vůli.‘ 8 Když napřed říká: ‚Oběti a obětní dary‘ a ‚celopaly a oběti za hřích jsi nechtěl ani se ti nelíbily‘ — tedy ty, které se obětují podle Zákona —, 9 potom řekl: ‚Hle, tu jsem, abych vykonal, Bože, tvou vůli.‘ To první ruší, aby ustanovil to druhé. 10 V této vůli jsme posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista jednou provždy. 11 Každý kněz stojí a koná denně službu a častokrát přináší stejné oběti, které nemohou nikdy odstranit hříchy. 12 On však přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl po pravici Boží 13 a nadále jen čeká, až jeho nepřátelé budou položeni za podnož jeho nohou. 14 Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou posvěcováni. 15 Dosvědčuje nám to i Duch Svatý, neboť po slovech: 16‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli,‘ 17 dodává: ‚a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.‘ 18 Kde je odpuštění hříchů, tam už není oběti za hřích. 19 Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, 20 cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo, 21 a když máme velikého kněze nad domem Božím, 22 přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. 23 Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný; 24 a buďme pozorní jedni k druhým, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích. 25 Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje. 26 Neboť jestliže dobrovolně hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, nezůstává již více oběť za hříchy, 27 nýbrž jakési hrozné očekávání soudu a žár ohně, který bude stravovat odpůrce. 28 Kdo pohrdl Mojžíšovým zákonem, umírá bez slitování na základě svědectví dvou nebo tří svědků. 29 Uvažte, oč horšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího, a krev smlouvy, jíž byl posvěcen, měl za nečistou, a Ducha milosti potupil? 30 Neboť známe toho, kdo řekl: ‚Mně náleží pomsta, já odplatím.‘ A opět: ‚Pán bude soudit svůj lid.‘ 31 Je hrozné upadnout do rukou živého Boha. 32 Připomínejte si dřívější dny, v nichž jste byli osvíceni a přestáli jste mnohý zápas s utrpením. 33 Buď jste byli veřejně vystavováni urážkám a soužením, nebo jste se stali společníky těch, s nimiž se takto nakládalo. 34 Vždyť jste měli soucit s vězni a uloupení svého majetku jste přijali s radostí, vědouce, že máte v nebi vlastnictví lepší a trvalé. 35 Neodhazujte tedy svou smělou důvěru, která má velikou odplatu. 36 Je vám totiž třeba vytrvalosti, abyste vykonali Boží vůli a obdrželi zaslíbení. 37 ‚Neboť ještě velmi, velmi krátký čas, a ten, který má přijít, přijde a nebude otálet; 38 můj spravedlivý bude žít z víry, ale kdyby ustoupil, nebude v něm mít moje duše zalíbení.‘ 39 My však nejsme ti, kdo ustupují k záhubě, nýbrž lidé víry k zachování duše.
○ Bůh už nežádá další oběti. My potřebujeme nové srdce a to si sami nemůžeme dát, to nám dává z milosti sám Bůh. A díky změněnému srdci jsme schopni dávat tu pravou oběť: Římanům 12:1 Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu. 2 A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.
Ezechiel 36:26 Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité.
27 Svého ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit.
○ Bůh je dobrý, milující a moudrý Stvořitel, který si nás zamiloval a chce abychom vstoupili s ním do vztahu a tak získali tímto vztahem požehnání a radost. Kvůli našemu hříchu, tvrdohlavosti a snaze si sami kontrolovat náš život, se od Boha vzdalujeme a pak jsme schopni uctívat stvoření místo Stvořitele, jenž je požehnaný navěky.
○ Nejjasněji slyšíme jeho hlas skrze Ježíše Krista, který vstoupil do našeho světa vzpoury, ukázal nám správný způsob, jak žít ve vztahu s Bohem a k sobě navzájem, a zaplatil náš dluh za hřích - vzal náš trest na kříži, aby nás vykoupil z otroctví hříchu a smrti.
○ Kristova oběť byla aktem Boží lásky, darem, který jsme si nezasloužili. Tato milost je zdarma.
David
Bůh dává Izraeli krále, kterého si sám Bůh vyvolil
Saul byl králem, kterého si vyvolil lid.
⇨ Narozdíl od Saula, si Davida za krále vyvolil sám Bůh, který nevolil podle vzevření, ale volil podle srdce: 1.Samuelova 16:7 Hospodin však Samuelovi řekl: Nehleď na jeho vzhled ani na jeho velkou výšku, neboť jsem ho zavrhl, jelikož se nedívám na to, na co se dívá člověk. Vždyť člověk se dívá na to, co má před očima, ale Hospodin se dívá na srdce.
• I sám David svými ústy v pozdější době vyznává: 1.Paralipomenon 28:4 Hospodin, Bůh Izraele, si mě vyvolil z celého domu mého otce, abych byl navěky králem nad Izraelem. Vždyť Judu si vyvolil za vévodu a v domě Judově dům mého otce a mezi syny mého otce si oblíbil mě, aby mě ustanovil králem nad celým Izraelem.
• I Asaf napsal o Hospodinově úradku s Davidem: Žalm 78:67 Pohrdl stanem Josefovým, kmen Efrajimův si nevyvolil, 68 nýbrž zvolil si kmen Judův, horu Sijón, kterou si zamiloval. 69 Svou svatyni zbudoval jako něco vznešeného, jako zemi, kterou založil navěky. 70 Vyvolil si Davida, svého otroka. Vzal ho od ovčích ohrad, 71 přivedl ho od ovcí s jehňaty, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědictví. 72 I pásl je s bezúhonným srdcem a vodil je svou zkušenou rukou.
Žalm 89:3 Řekl jsem totiž: Navěky je zbudováno milosrdenství v nebesích, v nich jsi upevnil svou věrnost. 4 Uzavřel jsem smlouvou se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému otroku: 5 Navěky upevním tvé potomstvo, zbuduji z pokolení do pokolení tvůj trůn.
⇨ Vyvolení Davida je tak podobné vyvolení zaslíbeného Mesiáše, Ježíše Krista. David je předobrazem Krista, neboť má s Ježíšem mnoho společného:
• Bůh o davidovi mluví jako o svém králi: 1.Samuelova 16:1 Hospodin řekl Samuelovi: Jak dlouho budeš truchlit nad Saulem? Já jsem ho zavrhl, aby nekraloval nad Izraelem. Naplň svůj roh olejem a jdi. Posílám tě k Jišajovi Betlémskému, protože mezi jeho syny jsem si vyhlédl krále. 2.Samuelova 22:51 On je záchrannou věží svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému Davidovi a jeho potomstvu až navěky.
• Mluví se o něm jako o muži podle Božího srdce a o muži, v němž má Bůh zalíbení: 2.Samuelova 22:20 Vyvedl mě do volnosti, vytrhl mě, neboť si mě oblíbil. Izajáš 42:1 Hle, můj otrok, kterého budu pevně držet, můj vyvolený, jehož si má duše oblíbila. Vložil jsem na něj svého Ducha, a přinese právo národům.
• David byl Božím pomazaným neboli mesiášem: 2.Samuelova 22:51 On je záchrannou věží svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému Davidovi a jeho potomstvu až navěky. 2.Samuelova 23:1 Toto jsou poslední Davidova slova: Výrok Davida, syna Jišajova, výrok muže ustanoveného Bohem, pomazaného Boha Jákobova, milého zpěváka písní Izraele.
• Byl vyvýšeným: Žalmy 89:19 Neboť naším štítem je Hospodin a naším králem Svatý Izraele. 20 Jednou jsi ve vidění promluvil ke svým věrným. Řekl jsi: Oděl jsem hrdinu pomocí, vyvýšil jsem vybraného z lidu.
• Byl pomazaným: 1.Samuelova 16:13 Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od onoho dne i nadále Davida uchvacoval Duch Hospodinův. Samuel vstal a šel do Rámy.
Davidovo pomazání se pozoruhodně shoduje s tím, co říkají proroci o pomazání Mesiáše. Proroctví mluví o Ježíši Kristu jako o pomazaném Duchem Božím. David byl pomazán Duchem Božím ve stejnou dobu, kdy byl pomazán olejem.
• O Davidovi se mluví jako o chudém muži, z bezvýznamné rodiny: 1.Samuelova 18:23 Saulovi otroci řekli tato slova Davidovi, ale David odpověděl: Připadá vám to snadné se stát královým zetěm? Vždyť já jsem chudý a bezvýznamný člověk. 2 Samuelova 7:18 Nato král David vešel, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?
• O Davidovi se mluví jako o muži podle Božího srdce, jehož srdce bylo dokonalé před Hospodinem: 1.Královská 11:4 I stalo se v čase Šalomounova stáří, že jeho ženy odvrátily jeho srdce k chození za jinými bohy a jeho srdce nebylo cele s Hospodinem, jeho Bohem, jako bylo srdce jeho otce Davida.
• O Davidovi se mluví jako o muži, který šel plně za Hospodinem: 1.Královská 11:6 Šalomoun páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, a nechodil cele za Hospodinem jako jeho otec David.
• O Davidovi se mluví jako o tom, kdo činil to, co bylo správné v Hospodinových očích: 1.Královská 15:11 Ása činil to, co je správné v Hospodinových očích, jako jeho otec David.
• O Davidovi se mluví jako o čistém, přímém i spravedlivém. Jako o tom, který měl čisté ruce a dodržuje cesty Panovníka Hospodina a neodchází bezbožně od Boha: 2.Samuelova 22:21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mi podle čistoty mých rukou. 22 Vždyť jsem dbal na Hospodinovy cesty, nejednal jsem vůči svému Bohu ničemně. 23 Všechna jeho nařízení jsou přede mnou, od jeho ustanovení jsem se neodvrátil. 24 Byl jsem před ním bezúhonný, měl jsem se na pozoru, abych se neprovinil. 25 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, podle mé čistoty před jeho zrakem. 26 S věrným jednáš věrně, s bezúhonným člověkem bezúhonně, 27 s čistým jednáš čistě, se zvráceným se pouštíš do boje.
• O Davidovi se mluví jako o pastýři:1.Samuelova 16:11 Nato řekl Samuel Jišajovi: To jsou všichni mládenci? Odpověděl: Ještě nejmladší. Zrovna pase ovce. Samuel řekl Jišajovi: Pošli pro něj a nech ho přivést, neboť nezasedneme, dokud sem nepřijde.; 1. Samuelova 17:34 Nato David řekl Saulovi: Tvůj otrok byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev či medvěd a odnesl ovci ze stáda,
• David byl udatný muž a bojovník, rozumný a spravedlivý: 1.Samuelova 17:34 Nato David řekl Saulovi: Tvůj otrok byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev či medvěd a odnesl ovci ze stáda, 35 vyrazil jsem za ním, bil jsem ho a vysvobodil jsem ji z jeho tlamy. Když proti mně povstal, chytil jsem ho za čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. 36 Tvůj otrok zabil jak lva, tak i medvěda a tento neobřezaný Pelištejec dopadne jako jeden z nich, protože tupil řady živého Boha., 1.Samuelova 16:18 Jeden ze služebníků odpověděl: Hle, viděl jsem syna Jišaje Betlémského, který je schopný hrát; je to udatný hrdina, bojovník, rozumný v řeči, pohledný muž a Hospodin je s ním., a tak porazil obra Goliáše 1.Samuelova 17:50-51 Tak David přemohl Pelištejce prakem a kamenem, ubil Pelištejce a usmrtil ho. David neměl v ruce meč. 51Potom David přiběhl, postavil se nad Pelištejcem, vzal jeho meč, vytáhl ho z pochvy, usmrtil jej a usekl mu s ním hlavu. Když Pelištejci viděli, že je jejich hrdina mrtev, utíkali.
• David stejně jako Ježíš Kristus byl milosrdný ke svým nepřátelům: 2.Samuelova 16:5 Když přišel král David k Bachurímu, právě odtamtud vycházel muž z čeledi domu Saulova jménem Šimeí, syn Gérův. Šel a přitom pronášel kletby. 6 Házel kameny na Davida a na všechny otroky krále Davida, ačkoliv všechen lid a všichni hrdinové byli po jeho pravici i levici. 7 Při proklínání Šimeí volal toto: Táhni, táhni, krvelačný ničemníku. 8 Hospodin ti odplatil za všechnu krev domu Saulova, na jehož místě kraluješ. Hospodin dal království do ruky tvého syna Abšalóma. Zde jsi ve svém trápení, protože jsi krvelačný člověk. 9 Abíšaj, syn Serújin, řekl králi: Proč by měl tento mrtvý pes proklínat mého pána a krále? Půjdu a srazím mu hlavu. 10 Král odpověděl: Co je vám do mě, synové Serújini? On proklíná, protože mu Hospodin řekl: Proklínej Davida, a kdo se může ptát: Proč to děláš? 11 David řekl Abíšajovi a všem svým otrokům: Vždyť i můj syn, který vzešel z mého nitra, usiluje o můj život. Čím spíše tento Benjamínec. Nechte ho být, ať proklíná, když mu to řekl Hospodin.
Podobností s Pánem Ježíšem Kristem je mnohem více, ale zde jsme si ukázali hlavně ty, které Davida odlišují od Saula. Jistě bychom jich našli mnohem a mnohem víc, ale pro ukázku rozdílnosti Saula a Davida je toto jistě postačující.
Izaiáš 11:1 I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů ponese ovoce. 2 A spočine na něm Duch Hospodinův: Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a udatnosti, Duch poznání a bázně před Hospodinem. 3 Bude mít zálibu v bázni před Hospodinem a nebude soudit podle toho, co vidí svýma očima, ani rozhodovat podle toho, co slyší svýma ušima, 4 ale bude spravedlivě soudit chudé a podle práva rozhodovat pro pokorné v zemi. Bude bít zemi holí svých úst a duchem svých rtů usmrtí ničemu. 5 Spravedlnost bude pásem jeho boků a věrnost pásem jeho beder.
David nebyl bezchybný a bez problémů
I když byl David 40 let mocným králem nad Izraelem a jeho srdce bylo rozhodně nakloněno k Bohu, nebyl bez chyb:
○ I David, jako Saul, zhřešil tím, že důvěřoval lidské síle: 2. Samuelova 24:2 Král řekl Jóabovi, veliteli vojska, který byl s ním: Projdi nyní všechny izraelské kmeny od Danu až po Beer-šebu a spočítej lid, ať vím, kolik je lidu. 3 Jóab králi řekl: Ať Hospodin, můj Bůh, přidá k lidu stokrát více než je tohoto a oči mého pána a krále to uvidí. Ale proč můj pán a král chce tuto věc? 4 Královo slovo však bylo vůči Jóabovi a vůči velitelům vojska pevné. A tak vyšel Jóab s veliteli vojska od krále spočítat izraelský lid. ........9 Jóab udal králi počet sečteného lidu: V Izraeli bylo osm set tisíc bojovníků tasících meč, Judejců bylo pět set tisíc mužů. 10 Avšak Davida trápilo svědomí potom, co sečetl lid. David řekl Hospodinu: Velmi jsem zhřešil tím, co jsem učinil. Nyní, Hospodine, odejmi, prosím, vinu svého otroka, neboť jsem jednal velice bláznivě.
I přesto, že činil pokání, přišel trest od Boha: 2.Samuelova 24:11 Když David ráno vstal, stalo se Hospodinovo slovo k proroku Gádovi, Davidovu vidoucímu: 12 Jdi a promluv k Davidovi: Toto praví Hospodin: Předkládám ti tři věci. Vyber si jednu z nich, kterou ti mám udělat. 13 Gád přišel k Davidovi a oznámil mu to. Zeptal se ho: Má na tebe přijít sedm let hladu ve tvé zemi? Nebo budeš utíkat tři měsíce před svými protivníky, kteří tě budou pronásledovat? Nebo mají nastat tři dny moru ve tvé zemi? Nyní rozvaž a rozhodni, co mám odpovědět tomu, kdo mě poslal. 14 David Gádovi odpověděl: Jsem ve veliké tísni. Kéž padneme do Hospodinovy ruky, neboť jeho slitování je velké. Jenom ať nepadnu do ruky člověka. 15 Hospodin uvedl mor na Izrael, od toho rána až do určeného času, a z lidu od Danu až po Beer-šebu zemřelo sedmdesát tisíc mužů. 16 Když anděl vztáhl svou ruku na Jeruzalém, aby ho ničil, Hospodin litoval zla a řekl andělu, který působil zkázu mezi lidem: Dost. Nyní odtáhni svou ruku. Hospodinův anděl byl u humna Aravny Jebúsejského. 17 Když David uviděl anděla, který pobíjel lid, řekl Hospodinu: Hle, já jsem zhřešil, já jsem spáchal zlo. Ale tyto ovce, co provedly? Ať je tvá ruka proti mně a proti domu mého otce.
David se ale z ničeho nevymlouvá, ale bere plnou zodpovědnost na sebe.
○ David velice zhřešil i s Batšebou a přivodil si tak mnoho bolestných chvil nejen sobě, ale i lidem kolem sebe. 2.Samuelova11:3 David poslal posla poptat se na tu ženu. Posel řekl: To je přece Bat-šeba, dcera Elíamova, žena Chetejce Urijáše. 4 David poslal posly a nechal ji přivést. Když k němu přišla, spal s ní; právě se očistila od své nečistoty. Pak se vrátila domů. 5 Ta žena otěhotněla a dala Davidovi oznámit: Jsem těhotná. 6 David vzkázal Jóabovi: Pošli mi Chetejce Urijáše. Nato Jóab poslal Urijáše k Davidovi. 7 Když k němu Urijáš přišel, David se zeptal, jak se daří Jóabovi, jak se daří lidu a jak se daří v boji. 8 David Urijášovi řekl: Jdi domů a umyj si nohy. Když Urijáš odešel z královského paláce, šel za ním královský dar. 9 Urijáš si však lehl u vchodu do královského paláce se všemi otroky svého pána a nešel domů. 10 Davidovi oznámili: Urijáš nešel domů. David se Urijáše zeptal: Což jsi nepřišel z cesty? Proč jsi nešel domů? 11 Urijáš Davidovi odpověděl: Truhla, Izraelci i Judejci zůstávají ve stanech a můj pán Jóab i otroci mého pána táboří na poli. A já bych měl jít domů, jíst a pít a spát se svou ženou? Jakože jsi živ ty a jakože je živa tvá duše, něco takového neučiním. 12 David řekl Urijášovi: Zůstaň tady ještě dnes a zítra tě propustím. Urijáš tedy zůstal v Jeruzalémě v ten den i druhý den. 13 David ho pozval, jedl s ním a pil, až ho opil. Večer odešel, aby si lehl na své lože s otroky svého pána, ale domů nešel. 14 I stalo se ráno, že napsal David Jóabovi dopis a poslal ho po Urijášovi. 15 Do dopisu napsal toto: Dejte Urijáše do přední linie nejprudšího boje a pak od něj ustupte, aby byl zabit a zemřel. 16 I stalo se, že když Jóab obléhal město, dal Urijáše na místo, o kterém věděl, že jsou tam bojovníci. 17 Muži toho města vyrazili a bojovali s Jóabem a padli někteří z lidu, z Davidových otroků. Zemřel také Chetejec Urijáš. 18 Jóab vzkázal oznámit Davidovi celou zprávu o bitvě. 19 Přikázal poslovi: Až dopovíš králi celou zprávu o bitvě, 20 pokud vzplane králův hněv a řekne ti: Proč jste se přiblížili k městu, abyste bojovali? Což nevíte, že budou střílet z hradeb? 21 Kdo zabil Abímeleka, syna Jerúbešetova? Což to nebyla žena, která na něj svrhla mlýnský kámen z hradby, takže zemřel v Tebesu? Proč jste se přiblížili k hradbám? Tehdy řekneš: Zemřel také tvůj otrok Chetejec Urijáš. 22 Posel tedy šel, až přišel a oznámil Davidovi všechno, co mu Jóab vzkázal. 23 Posel řekl Davidovi: Ti muži nad námi vítězili a vytáhli proti nám do pole. Zahnali jsme je však až ke vstupu do brány. 24 Střelci ovšem stříleli na tvé otroky z hradeb a někteří z královských otroků zemřeli. Zemřel také tvůj otrok Chetejec Urijáš. 25 David řekl poslovi: Řekni Jóabovi toto: Nebuď kvůli tomu skleslý. Vždyť meč požírá hned toho, hned onoho. Zesil svůj boj proti městu a zboř ho. Takto ho posilni. 26 Když Urijášova žena uslyšela, že její muž Urijáš je mrtev, oplakávala svého manžela. 27 Když pominuly smuteční obřady, David pro ni poslal a vzal ji do svého domu. Stala se jeho ženou a porodila mu syna. To, co David spáchal, však bylo v Hospodinových očích zlé.
Opět přichází tresty od Hospodina: 2.Samuelova12:9 Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a spáchal jsi zlo v jeho očích? Chetejce Urijáše jsi zabil mečem a jeho manželku sis vzal za ženu; zabil jsi ho mečem synů Amónových. 10 Nyní se meč navždy neodvrátí od tvého domu za to, že jsi mnou pohrdl a vzal sis manželku Chetejce Urijáše, aby byla tvou ženou. 11 Toto praví Hospodin: Hle, já dám povstat proti tobě zlu z tvého domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tvému bližnímu. Bude s tvými ženami spát za denního světla. 12 Ty jsi to sice spáchal tajně, já však to učiním před celým Izraelem a za denního světla.
2.Samuelova12:14 Ovšem protože jsi touto věcí tolik znevážil Hospodina, syn, který se ti narodí, jistě zemře. 15 Pak Nátan odešel domů. Hospodin postihl dítě, které porodila Urijášova žena Davidovi, takže těžce onemocnělo. 16 David hledal Boha kvůli tomu chlapci. Postil se, šel, ulehl a spal na zemi. 17 Starší jeho domu k němu přistoupili, aby ho zvedli ze země, ale nechtěl, ani s nimi nepojedl pokrm. 18Sedmého dne se stalo, že dítě zemřelo. .......
Opět se David z ničeho nevymlouvá, ale bere plnou vinu na sebe a činí pokání před Bohem: 2.Samuelova 12:13 David řekl Nátanovi: Zhřešil jsem proti Hospodinu. ...20 Nato David vstal ze země, umyl se, pomazal se olejem a vyměnil si oděv. Šel do Hospodinova domu a poklonil se. Pak přišel domů, a když požádal, předložili mu pokrm a pojedl. 21 Jeho otroci se ho zeptali: Co má znamenat to, co jsi učinil? Když bylo dítě naživu, postil ses a plakal, a jakmile dítě zemře, vstaneš a pojíš pokrm. 22 Odpověděl: Když bylo dítě naživu, postil jsem se a plakal, protože jsem si říkal: Kdo ví, snad se nade mnou Hospodin slituje a dítě bude žít. 23 Nyní zemřelo. Nač bych se měl postit? Což ho mohu zase přivést zpět? Já půjdu k němu, ale ono se ke mně nevrátí.
Bůh mu odpouští a vylévá na něj nové požehnání: 2.Samuelova 12:24 David potěšil svou ženu Bat-šebu, vešel k ní a spal s ní. Porodila syna a pojmenoval ho Šalomoun. Hospodin si ho zamiloval
○ David ale čelil i mnoha jiným problémům, za které však nebyl zodpovědný.
David nebyl bez omezení, nebál se však prosit o pomoc a doptával se Boha
○ Žalm 42:2 Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože! 3 Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu! Kdy předstoupím, abych se ukázal před Boží tváří? 4 Slzy jsou mi chlebem ve dne i v noci, když mi každý den říkají: Kde je ten tvůj Bůh? 5 Na to vzpomínám a vylévám v sobě svou duši, jak jsem chodíval v zástupu a ubíral jsem se do Božího domu za zvuku jásotu a děkovných písní davu slavícího svátek. 6 Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha — vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti. 7 Můj Bože, duše je ve mně tak skleslá, a tak na tebe vzpomínám v jordánské zemi, na Chermónu, na hoře Miseáru. 8 Hlubina volá na hlubinu za zvuku tvých přívalů, převalily se přese mě všechny tvé příboje a tvá vlnobití. 9 Ve dne Hospodin přikazuje svému milosrdenství a v noci je se mnou jeho píseň, modlitba k Bohu mého života. 10 Říkám Bohu, své skále: Proč na mě zapomínáš? Proč mám chodit v nářku, utlačován nepřítelem? 11 Zkázou pro mé kosti je mi utrhání mých nepřátel. Každý den mi říkají: Kde je ten tvůj Bůh? 12 Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha — vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha.
○ Žalm 27:1 Davidův žalm. Hospodin je mé světlo i má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, koho bych se lekal? 2 Když se ke mně přiblížili zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, moji protivníci a nepřátelé, sami klopýtli a padli. 3 Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce se nebude bát. Kdyby se proti mně zvedla bitva, i tehdy budu doufat. 4 O jedno jsem Hospodina žádal, to jedno jsem hledal: Abych přebýval v domě Hospodinově po všechny dny svého života, abych mohl hledět na Hospodinovu nádheru a abych mohl přemítat v jeho chrámu. 5 V den zlý mě schová ve své skrýši, skryje mě v úkrytu svého stanu, na skálu mě zdvihne. 6 A teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem sebe. V jeho stanu budu obětovat oběti radostných výkřiků, budu zpívat a opěvovat Hospodina. 7 Slyš, Hospodine, když hlasitě volám, smiluj se nade mnou a odpověz mi! 8 Ohledně tebe svému srdci připomínám slova: Hledejte mou tvář! A já tvou tvář hledám, Hospodine! 9 Neskrývej přede mnou svou tvář, neodvracej se hněvivě od svého otroka — býval jsi mou pomocí. Nenech mě, neopouštěj mě, Bože, má spáso! 10 I kdyby mě opustili můj otec a má matka, Hospodin mě k sobě přivine. 11 Vyuč mě, Hospodine, své cestě, veď mě rovnou stezkou, vždyť na mě číhají! 12 Nevydávej mě choutkám mých protivníků, neboť proti mě povstávají lživí svědkové a zlovolný žalobce. 13 Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotu v zemi živých! 14 Očekávej na Hospodina! Buď pevný a posilni své srdce! Očekávej na Hospodina!
Když David odešel z Gatu a byl tak sám, že si zoufal a cítil se opuštěný, napsal Žalm 13 Pro vedoucího chval. Davidův žalm. 2 Dokdy, Hospodine, na mě budeš zapomínat? Navěky? Dokdy budeš přede mnou skrývat svou tvář? 3 Dokdy se budu muset radit jen se svou duší a v srdci mít každého dne žal? Dokdy se bude nade mnou můj nepřítel vyvyšovat? 4 Pohleď na mě a odpověz mi, Hospodine, můj Bože! Osviť mi oči, jinak usnu smrtelným spánkem! 5 Aby můj nepřítel neřekl: Zdolal jsem ho. Padnu-li, moji protivníci budou jásat. 6 Já však doufám v tvé milosrdenství; mé srdce jásá nad tvou spásou. Budu Hospodinu zpívat, protože mi prokázal dobro.
○ David byl muž podle Božího srdce. Měl chyby, problémy a omezení, ale nebyl pyšný a tak se nebál volat o pomoc k Bohu.
2.Samuelova 5:19 David se doptával Hospodina: Mám vytáhnout proti Pelištejcům? Vydáš je do mé ruky? Hospodin Davidovi odpověděl: Vytáhni, neboť jistě vydám Pelištejce do tvé ruky.
David na rozdíl od Saula měl víru, důvěřoval Bohu a činil pokání
○ David je zmíněn v kapitole „hrdinové víry“: Židům 11:32 A co mám ještě říkat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, 33 kteří skrze víru přemohli královské říše, uskutečnili spravedlnost, dosáhli zaslíbení, zavřeli tlamy lvům, 34 uhasili sílu ohně, unikli ostří meče, nabyli moci ve slabosti, stali se silnými ve válce, zahnali na útěk vojska cizinců.
○ David projevoval ve své víře vděčnost Bohu a veškerou slávu přisuzoval jedině Bohu:
2.Samuelova 22:1 David pověděl Hospodinu slova této písně v den, kdy jej Hospodin vysvobodil z ruky všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy. 2 Řekl: Hospodin je má skála a má tvrz, můj vysvoboditel. 3 Bůh je má skála, v něm mám útočiště; je můj štít a roh mé záchrany, můj nedobytný hrad a mé útočiště. Můj zachránce, zachraňuješ mě před násilím. 4 Volal jsem k Hospodinu, jenž je chvályhodný, a byl jsem zachráněn od svých nepřátel. 5 Příboje smrti mě obstoupily, poděsily mě proudy ničemníka. 6 Ovinuly mě provazy podsvětí, potkaly mě léčky smrti. 7 Ve své tísni jsem volal k Hospodinu, volal jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel můj hlas, mé volání o pomoc proniklo k jeho uším. 8 Země se zakymácela a zatřásla, zachvěly se základy nebes, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem. 9 Z chřípí mu vystupoval dým, z úst stravující oheň, řeřavé uhlí od něj vzplálo. 10 Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu. 11 Vsedl na cheruba a letěl, vznášel se na křídlech větru. 12 Stánkem kolem sebe učinil temnotu, spoustu vody, hustá oblaka. 13 Od záře před ním vzplálo řeřavé uhlí. 14 Hospodin zahřměl z nebes, Nejvyšší vydal svůj hlas. 15 Poslal šípy a rozptýlil je, blesky a přivedl je do zmatku. 16 Ukázaly se mořské toky, byly odhaleny základy světa, Hospodinovou hrozbou, dýchnutím dechu jeho chřípí. 17 Vztáhl ruku z výšiny, uchopil mě a vytrhl mě z mocných vod. 18 Vysvobodil mě od mého mocného nepřítele, od těch, kdo mě nenáviděli, kdo byli silnější než já. 19 Vyšli proti mně v den mé pohromy, Hospodin mi však byl oporou. 20 Vyvedl mě do volnosti, vytrhl mě, neboť si mě oblíbil. 21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mi podle čistoty mých rukou. 22 Vždyť jsem dbal na Hospodinovy cesty, nejednal jsem vůči svému Bohu ničemně. 23 Všechna jeho nařízení jsou přede mnou, od jeho ustanovení jsem se neodvrátil. 24 Byl jsem před ním bezúhonný, měl jsem se na pozoru, abych se neprovinil. 25 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, podle mé čistoty před jeho zrakem. 26 S věrným jednáš věrně, s bezúhonným člověkem bezúhonně, 27 s čistým jednáš čistě, se zvráceným se pouštíš do boje. 28 Nuzný lid zachraňuješ, tvoje oči jsou proti povýšeným, snižuješ je. 29 Ty jsi, Hospodine, mé světlo, Hospodin prozařuje mou temnotu. 30 S tebou doženu loupežnou hordu, se svým Bohem přeskočím zeď. 31 Bůh — jeho cesta je bezúhonná, Hospodinova řeč je přečištěná, on je štítem všem, kteří v něm mají útočiště. 32 Kdo je Bůh kromě Hospodina? Kdo je skálou kromě našeho Boha? 33 Bůh je má mocná pevnost, mou cestu činí bezúhonnou. 34 Činí mé nohy podobné laním, staví mě na má návrší. 35 Učí mé ruce boji, aby moje paže napjaly bronzový luk. 36 Dal jsi mi štít své záchrany, tvá pokora mě činí velkým. 37 Činíš pode mnou prostor pro mé kroky, kotníky se mi nepodvrtnou. 38 Pronásledoval jsem své nepřátele, vyhladil jsem je, nepřestal jsem, dokud jsem s nimi neskoncoval. 39 Skoncoval jsem s nimi, udolal jsem je, nepovstanou, padli mi pod nohy. 40 Přepásal jsi mě udatností k boji, mé protivníky srazíš pode mne. 41 Dals mi vidět záda mých nepřátel, těch, kdo mě nenávidí, zničil jsem je. 42 Vyhlíželi pomoc, ale zachránce nebyl, volali k Hospodinu, ale neodpověděl jim. 43 Rozdrtil jsem je jako prach země, rozmačkal jsem je a podupal jako bláto na ulicích. 44 Vytrhl jsi mě ze sporů mého lidu, zachoval jsi mě jako vůdce národů, lid, který jsem neznal, mi sloužil. 45 Podlézali mi cizinci, jakmile uslyšeli, uposlechli mě. 46 Cizinci zvadli, s třesením přišli ze svých pevností. 47 Živ je Hospodin, požehnaná je má skála, vyvýšený je Bůh, skála mé záchrany, 48 Bůh, který mi dává pomstu, národy přivádí pode mě, 49 vyvádí mě od mých nepřátel. Nad mé protivníky jsi mě vyvýšil, od násilníka jsi mě vysvobodil. 50 Proto ti, Hospodine, vzdám chválu mezi národy a budu opěvovat tvé jméno. 51 On je záchrannou věží svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému Davidovi a jeho potomstvu až navěky.
○ Závěr jeho života byl tak odlišný od Saula. David plní slib Bat-šebě o tom, že jeho syn Šalamoun se stane jeho nástupcem. Pak před smrtí dává poučení svému synu, aby poslouchal Hospodina:
1.Královská 1:11 Nátan řekl Bat-šebě, matce Šalomounově: Slyšelas, že Adónijáš, syn Chagítin, se stal králem? A náš pán David o tom neví! 12 Nuže, dobře ti radím, zachraň život svůj i život svého syna Šalomouna. 13 Jdi, a až přijdeš ke králi Davidovi, řekni mu: Ty jsi přece, můj pane a králi, přísahal své otrokyni slovy: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn. Proč se stal králem Adónijáš? 14 A když tam ještě budeš mluvit s králem, přijdu za tebou a potvrdím tvá slova. 15 Bat-šeba tedy vešla ke králi do pokoje. (Král velice zestárl a Abíšag Šúnemitská sloužila králi.) 16 Bat-šeba poklekla a klaněla se králi. Král se zeptal: Co je s tebou? 17 Odpověděla mu: Můj pane! Ty jsi své otrokyni přísahal při Hospodinu, svém Bohu: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn. 18 Ale nyní, pohleď, Adónijáš se stal králem a ty, můj pane a králi, o tom nevíš! 19 Obětoval množství skotu, vykrmeného dobytka a bravu, pozval všechny královské syny, kněze Ebjátara a velitele armády Jóaba, ale tvého otroka Šalomouna nepozval. 20 A nyní, můj pane a králi, oči všech Izraelců jsou upřeny na tebe, abys jim oznámil, kdo usedne na trůn mého pána a krále po něm. 21 Jinak se stane, až můj pán a král ulehne se svými otci, že já a můj syn Šalomoun budeme považováni za hříšníky. .... 29 Potom král přísahal: Jakože živ je Hospodin, který vykoupil mou duši z každého soužení, 30 tak jako jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, slovy: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn místo mě, tak dnes učiním. 31 Bat-šeba poklekla s tváří k zemi, klaněla se králi a řekla: Ať žije můj pán a král David navěky. 32 Nato král David řekl: Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova. I přišli před krále. 33 Král jim řekl: Vezměte s sebou otroky svého pána, mého syna Šalomouna posaďte na mou mezkyni a přiveďte ho dolů ke Gichónu. 34 Tam ať ho kněz Sádok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Nato zatrubte na beraní roh a volejte: Ať žije král Šalomoun! 35 Pak vystupte za ním a on ať jde a usedne na můj trůn, on bude kralovat místo mě. Jej jsem ustanovil, aby byl vévodou nad Izraelem a Judou.
1.Královská 2:1 Když se přiblížily dny, kdy měl David zemřít, vydal svému synu Šalomounovi příkaz: 2 Já jdu cestou všeho pozemského. Posilni se a vzmuž se. 3 Zachovávej řád Hospodina, svého Boha, choď po jeho cestách a zachovávej jeho ustanovení, příkazy, nařízení a svědectví, jak je napsáno v Mojžíšově zákoně, abys měl úspěch ve všem, co budeš dělat a kamkoliv se obrátíš, 4 a aby Hospodin naplnil své slovo, které ke mně promluvil: Jestliže budou tvoji synové dbát na svou cestu a chodit přede mnou věrně, celým svým srdcem a celou svou duší, nebude ti vyhlazen muž z izraelského trůnu.
A tak křesťane, jednej také tak, abys ve svůj poslední den přebývání na tomto světě mohl prohlásit:
