"Plochá, oblá či kulatá Země?"

Pojďme si rozebrat Biblické texty týkající se tohoto tématu. 
 

1) Izaiáš 40:22 Ten, který sídlí nad obzorem země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, který jako závoj roztahuje nebesa a napíná je jako stan k bydlení,(CSP)

nebo „On trůní nad okruhem (חֽוּג – chûg) země, její obyvatelé jsou jako kobylky. On roztáhl nebesa jako závoj, rozprostřel je jako stan k obývání.“

​

Rozbor v Septuagintě (LXX)
V řecké Septuagintě (LXX) je tento verš uveden takto:

„ὁ καθήμενος ἐπὶ τῆς γῆς τῆς οἰκουμένης, καὶ οἱ ἐνοικοῦντες ἐν αὐτῇ ὡς ἀκρίδες, ὁ τίθει τὸν οὐρανὸν ὡς καμάραν, καὶ διατείνων ὡς σκηνὴν κατοικεῖν·“

Překlad do češtiny:
„Ten, kdo sedí nad obydleným světem, a jeho obyvatelé jsou jako kobylky. Ten, kdo rozprostírá nebesa jako klenbu a napíná je jako stan k obývání.“

Rozbor pojmu „nad obzorem“

      Hebrejský text v Masoretském textu (MT) zde používá slovo „ḥûḡ“ (חוּג), které je někdy překládáno jako „kruh“ nebo „oblouk“. V Septuagintě (LXX) se však tento výraz nahrazuje obrazem „nebeské klenby“ (καμάραν – kamaran), což znamená „klenutý tvar“, „kopuli“ či „oblouk“.

• Septuaginta zdůrazňuje obraz klenby – místo toho, aby se zaměřila na samotný tvar Země (kruh či obzor), soustředí se na rozprostření nebes. To naznačuje kosmologický pohled starověkých Izraelitů, kde nebesa byla vnímána jako rozprostřený stan či pevná klenba.

• „Sedící nad světem“ (ἐπὶ τῆς γῆς τῆς οἰκουμένης) – místo výrazu „nad kruhem země“, jak to máme v některých moderních překladech, je zde uvedeno „nad obydleným světem“ (οἰκουμένη – oikoumené), což ukazuje na Boží svrchovanost nad lidstvem, ne nutně nad fyzickým tvarem Země.

tedy:

Zatímco Masoretský text používá slovo „ḥûḡ“, které může znamenat kruh či obzor, Septuaginta se vyhýbá tomuto výrazu a místo toho popisuje nebesa jako rozprostřenou klenbu, což odpovídá tehdejšímu pohledu na vesmír. Nejde tedy o text podporující konkrétní geocentrický nebo heliocentrický model, ale spíše o poetický popis Božího stvoření a jeho nadvlády nad světem.

 

Pojďme se podrobněji podívat na Mazoretský text (MT):

​

V Masoretském textu (MT) je tento verš uveden takto:

הַיֹּשֵׁב עַל־חוּג הָאָרֶץ וְיֹשְׁבֶיהָ כַּחֲגָבִים הַנֹּטֶה כַדֹּק שָׁמַיִם וַיִּמְתָּחֵם כָּאֹהֶל לָשָׁבֶת

Transliterace:
Ha-yōšēḇ ‘al-ḥūḡ hā-’āreṣ wə-yōšəḇeihā ka-ḥăḡāḇîm; ha-nōṭeh ka-dōq šāmayim way-yimtaḥēm ka-’ōhel lāšāḇeṯ.

Překlad do češtiny:
„Ten, který trůní nad kruhem (ḥûḡ) země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky; který roztahuje nebesa jako závoj a rozprostírá je jako stan k obývání.“

Rozbor hebrejských výrazů

a) „חוּג (ḥûḡ) – kruh, obzor nebo klenba?

• Kořen ḥûḡ (חוּג) se objevuje v Tanachu jen třikrát (Iz 40:22, Job 22:14, Přísloví 8:27).

• Vždy odkazuje na něco kruhového či zakřiveného.

• Může označovat obzor (tj. kde se země a nebe „setkávají“ v kruhovém tvaru) nebo obecně kruhový tvar něčeho.

• V Přísloví 8:27 se hovoří o tom, že Bůh „vykreslil kruh na tváři hlubin“, což naznačuje vodní horizont.

Septuaginta překládá ḥûḡ v Izajáši 40:22 jako „kamara“ (καμάραν), což znamená klenbu, oblouk, kupoli. Tento překlad posunuje význam od „kruhu“ spíše k nebeské klenbě.

b) „הַנֹּטֶה כַדֹּק שָׁמַיִם (ha-nōṭeh ka-dōq šāmayim)“ – roztahuje nebesa jako závoj

• „ha-nōṭeh“ = „rozprostírá, natahuje“

• „ka-dōq šāmayim“ = „jako jemnou látku, závoj“

• Tento obraz se podobá starověké představě o nebesích jako tenké vrstvě natažené přes zemi.

c) „כָּאֹהֶל לָשָׁבֶת (ka-’ōhel lāšāḇeṯ)“ – jako stan k obývání

• Nebesa jsou přirovnávána ke stanu, což odpovídá nomádské představě starověkých Izraelitů, kde stan sloužil jako ochranné přístřeší.

Shrnutí významu „ḥûḡ“ a „nad obzorem“

• Masoretský text používá „ḥûḡ hā-’āreṣ“, což nejčastěji znamená „kruh země“ nebo „obzor země“.

• Septuaginta překládá tento termín jako „nebeskou klenbu“, což naznačuje odlišný výklad.

• Celý verš spíše než přesný kosmologický popis vyjadřuje Boží svrchovanost nad světem, kde se lidé zdají malí jako kobylky.

• Verš nezavádí konkrétní model tvaru Země (plochá, kulatá, s klenbou), ale používá poetické obrazy běžné ve starověkém myšlení.

​

2) Přísloví 8:27 když založil nebesa, byla jsem tam; když vyměřoval obzor nad mořskou hlubinou, (CSP)

nebo „Když kladl obzor (חֽוּג – chûg) na tváři propasti.“

​

Rozbor v Septuagintě (LXX)

V řecké Septuagintě (LXX) zní tento verš takto:

„ἡνίκα ἐμαίνετο τὸν οὐρανόν, συναυτὴν ἤμην· καὶ ὅτε ἀφώριζεν τὸν ἑαυτοῦ θρόνον ἐπ’ ἀνέμων, ὅτε ἰσχυρὰ ἐποίει τὰ ἄνω νέφη, ὡς ἂν ἰσχυρὰ ἡ γῆ ὑπὸ τοῦ ὑποκάτω αὐτῆς·“

Překlad do češtiny:

„Když vytvářel nebesa, byla jsem s ním, a když vymezoval svůj trůn nad větry, když posiloval horní oblaka a upevňoval zemi pod nimi.“

 

Rozbor klíčových slov v Septuagintě a Masoretském textu

V hebrejském Masoretském textu (MT) se v tomto verši objevuje důležité slovo „חוּג“ (ḥûḡ), které je přeloženo jako „kruh“ nebo „obzor“:

„בְּחוּגוֹ עַל־פְּנֵי תְהוֹם“
(bə-ḥūḡô ‘al-pənê ṯəhôm)
➡ „Když vykresloval kruh na povrchu hlubin.“

Septuaginta ale tento výraz nepřekládá doslovně jako „kruh“ či „obzor“ (jako v hebrejském textu), ale zdůrazňuje Boží moc nad nebem, oblaky a zemí, aniž by specifikovala jejich tvar.

​

Rozdíl mezi Septuagintou a Masoretským textem

1. Masoretský text (MT)

   • Používá „ḥûḡ“ (חוּג), což může znamenat kruh, obzor nebo zakřivený tvar.

   • Tento verš tedy zdůrazňuje Boží vymezení obzoru na hlubokých vodách, což odpovídá starověké představě o světě, kde vody tvořily spodní základnu světa.

2. Septuaginta (LXX)

   • Nemá přímý ekvivalent pro „ḥûḡ“.

   • Místo toho se soustředí na Boží moc nad nebem, větry, oblaky a zemí.

   • Vynechává konkrétní zmínku o „kruhu“ či „obzoru“ a místo toho zdůrazňuje Boží mocenský akt nad celým stvořením.

 

Shrnutí – Jak Septuaginta zachází s konceptem obzoru/kruhu?

• Masoretský text používá slovo „ḥûḡ“ pro kruh nebo obzor, což by mohlo naznačovat zakřivení nebo horizontální rozprostření světa.

• Septuaginta tento koncept vynechává a soustředí se na Boží kontrolu nad přírodními silami.

• To naznačuje, že překladatelé Septuaginty nekladli důraz na tvar Země, ale spíše na Boží svrchovanost nad stvořením.

3) Jób 22:14 Za úkryt má mračna, nevidí; prochází se po nebeském obzoru. (CSP)

 

Rozbor v Septuagintě (LXX) a Masoretském textu (MT)

Septuaginta (LXX)

V řecké Septuagintě se tento verš nachází v poněkud odlišné podobě než v hebrejském textu:

„συννέφειν δὲ καταβαίνει, καὶ οὐχ ὁρᾷ· καὶ κύκλῳ τοῦ οὐρανοῦ περιπατεῖ.“

 

Český překlad LXX:

„Sestupuje v oblaku a nevidí; a kráčí po kruhu nebes.“

​

Masoretský text (MT) 

V hebrejském textu je tento verš takto:

„עָבִים סֵתֶר לוֹ וְלֹא יִרְאֶה וְחוּג שָׁמַיִם יִתְהַלָּךְ׃“

Transliterace:
‘āḇîm sēṯer lô wə-lō’ yir’eh wə-ḥûḡ šāmayim yiṯhallāḵ.

Český překlad MT:
„Oblak mu zakrývá cestu, takže nevidí, a prochází se po kruhu nebes.“

​

Rozbor klíčových výrazů

1) „חוּג שָׁמַיִם (ḥûḡ šāmayim)“ v MT

• „ḥûḡ“ (חוּג) = kruh, obzor, zakřivení

• „šāmayim“ (שָׁמַיִם) = nebesa

• Doslovně: „kruh nebes“

• Tento výraz naznačuje nějaký zakřivený či kruhový aspekt nebes, což odpovídá tomu, že starověké kultury vnímaly nebesa jako kupoli či klenbu nad zemí.

2) „κύκλῳ τοῦ οὐρανοῦ (kyklōi tou ouranou)“ v LXX

• „kyklōi“ (κύκλῳ) = kruh, okruh, obvod

• „tou ouranou“ (τοῦ οὐρανοῦ) = nebe

• Doslovně: „po kruhu nebes“

• Septuaginta zachovává význam „kruhu“, což je důležité, protože zde LXX potvrzuje stejný význam jako hebrejský text.

 

Septuaginta vs. Masoretský text – Jak vnímají kruh nebes?

 Oba texty se shodují, že Bůh chodí „po kruhu nebes“, což může znamenat:

1. Nebesa jsou vnímána jako kruhová, zaoblená nebo jako kupole.

2. Bůh je nad nebem a má nad ním kontrolu.

Rozdíl oproti Izajáši 40:22 a Přísloví 8:27

• Izajáš 40:22 zmiňuje „kruh země“ (ḥûḡ hā-’āreṣ) – což lze chápat jako obzor.

• Přísloví 8:27 používá „kruh na povrchu hlubin“ (ḥûḡ ‘al-pənê ṯəhôm) – což naznačuje vodní horizont.

• Job 22:14 říká, že Bůh chodí po kruhu nebes, což znamená, že nebesa mají tvar zakřiveného okruhu či kupole.

Shrnutí

• Masoretský text a Septuaginta se v Job 22:14 shodují, že nebe je kruhové či zakřivené.

• V kontextu starověké hebrejské kosmologie to podporuje myšlenku, že nebesa byla chápána jako klenba či kupole nad zemí.

• Neříká to nic o tvaru samotné Země, ale spíše o představě, že nad Zemí se rozpíná nebeská klenba.

​

4)Jób 26:7 Roztáhl sever nad pustotou, zavěšuje zemi nad nicotou. (CSP)
nebo „Roztahuje sever nad prázdnotou, zemi zavěšuje na ničem.“
 

Rozbor v Septuagintě (LXX) a Masoretském textu (MT)

​

Septuaginta (LXX) 

V řecké Septuagintě se tento verš nachází v mírně odlišné podobě než v hebrejském textu:

„ὁ δὲ κρατῶν τὸν οὐρανὸν μόνος, καὶ ἐπάνω τοῦ ἀέρος κρεμάσας τὴν γῆν.“

Český překlad LXX:

„On sám drží nebesa a zavěsil zemi nad vzduchem.“

Masoretský text (MT):

V hebrejském textu je tento verš takto:

„נוֹטֶה צָפוֹן עַל־תּוֹהוּ תֹּלֶה אֶרֶץ עַל־בְּלִי־מָה׃“

Transliterace:
„Nôṭeh ṣāfôn ‘al-tōhû, tōleh ‘ereṣ ‘al-bəlî-māh.“

Český překlad MT:
„Roztahuje sever nad prázdnotou a zavěšuje zemi na ničem.“

​

Rozbor klíčových výrazů

1) „τὴν γῆν ἐπάνω τοῦ ἀέρος (tēn gēn epanō tou aeros)“ v LXX

• „tēn gēn“ (τὴν γῆν) = zemi

• „epanō“ (ἐπάνω) = nad

• „tou aeros“ (τοῦ ἀέρος) = vzduch (řec. aér – může znamenat atmosféru nebo prázdný prostor)

• Doslovně: „zavěsil zemi nad vzduchem“

 Septuaginta chápe, že Země „visí“ ve vzduchu, což vyjadřuje, že není podepřena pevnými pilíři.

2) „תוֹהוּ (tōhû)“ v MT

• „tōhû“ (תּוֹהוּ) = prázdnota, pustota, chaos

• Tento výraz se objevuje i v Genesis 1:2 („země byla pustá a prázdná“), kde označuje beztvarý chaos.

• Masoretský text tedy říká, že Bůh rozprostřel sever nad „nicotou“ (chaosem) a zavěsil zemi „na ničem“.​

 

Rozdíly mezi Septuagintou a Masoretským textem

Oba texty se shodují, že Země není nijak podepřena pevným základem.

1. Masoretský text říká, že Země „visí na ničem“, což odpovídá představě, že Bůh ji udržuje bez viditelné podpory.

2. Septuaginta říká, že „zavěsil zemi nad vzduchem“, což může být snaha objasnit, že není podepřena žádnou pevnou strukturou.

Zajímavost

• Tento verš bývá někdy interpretován jako předvědecký vhled, že Země „pluje“ v prostoru, což je v rozporu s některými starověkými kosmologiemi, které věřily, že je podepřena sloupy nebo na zádech zvířat.

• Nevysvětluje tvar Země, ale spíše její „zavěšení“ v prostoru.

Shrnutí

• Oba texty říkají, že Země není pevně podepřena žádnou viditelnou strukturou.

• Masoretský text zdůrazňuje „visení na ničem“.

• Septuaginta říká, že je zavěšena nad vzduchem, což je pokus přiblížit význam hebrejského tōhû.

• Neřeší se tvar Země, ale spíše její „bezpečný stav“ v prostoru pod Boží mocí.​

 

5)Jób 37:12 Ty se pak podle jeho úmyslů valí v kruzích, aby na povrchu celé země vykonaly všechno, co jim přikáže. (CSP)

​

Rozbor v Septuagintě (LXX) a Masoretském textu (MT)

​

Septuaginta (LXX) 

V řecké Septuagintě se tento verš nachází v poněkud odlišné podobě než v hebrejském textu:

„καὶ αὐτὰ κυκλοφορεῖται ὅπῃ ἂν αὐτὸν προστάξῃ ὁ θεὸς, ἐπὶ πᾶν, ὃ ἂν ἐντελεύσηται αὐτοῖς, ἐπὶ γῆς, εἰς ἔλεος εὕρεσιν.“

Český překlad LXX:

„A ony se otáčejí všude tam, kam jim Bůh přikáže, aby vykonaly vše, co jim přikázal na zemi, k nalezení milosrdenství.“

Masoretský text (MT)

V hebrejském textu je tento verš takto:

„וְהוּא מְסִבּוֹת מִתְהַפֵּךְ בְּתַחְבּוּלֹתָו לְפָעֳלָם אֲשֶׁר יְצַוֵּם עַל־פְּנֵי תֵבֵל אָרְצָה׃“

Transliterace:
„Wə-hû’ məsibbôṯ miṯhapēḵ bə-taḥbūlōṯāw lə-fā‘olām ’ăšer yəṣawwēm ‘al-pənê ṯēḇēl ’ārṣāh.“

Český překlad MT:
„A ony se otáčejí podle Jeho vedení, aby činily vše, co jim přikázal, na povrchu světa, na zemi.“

​

Rozbor klíčových výrazů

1) „κυκλοφορεῖται (kykloforeitai)“ v LXX vs. „מְסִבּוֹת (məsibbôṯ)“ v MT

• „κυκλοφορεῖται“ (kykloforeitai) – doslova „otáčí se, krouží, obíhá“

• „מְסִבּוֹת“ (məsibbôṯ) – kruhový pohyb, otáčení

Oba texty zachovávají myšlenku kruhového pohybu – pravděpodobně se jedná o vítr nebo oblaka, která se pohybují podle Boží vůle.

2) „תֵבֵל (tēḇēl)“ v MT

• Toto slovo znamená „obyvatelný svět“ nebo „země“

• Používá se na rozdíl od „אֶרֶץ (’ereṣ)“, které často znamená konkrétní zemi, kdežto tēḇēl označuje celý obydlený svět.

 Masoretský text tedy říká, že něco (pravděpodobně vítr nebo mraky) krouží nad povrchem světa podle Božího rozkazu.

​

Rozdíly mezi Septuagintou a Masoretským textem

Oba texty vyjadřují myšlenku kruhového pohybu

1. Masoretský text: Popisuje, jak se mraky nebo vítr pohybují v kruhu podle Božího řízení.

2. Septuaginta: Zdůrazňuje, že se to děje kvůli Božímu milosrdenství.

Není zde přímý popis tvaru Země, ale zdůrazňuje se pohyb atmosférických jevů.

Shrnutí

• Job 37:12 mluví o kruhovém pohybu oblaků nebo větru.

• Neřeší tvar Země, ale její povrch (tēḇēl – obydlený svět).

• Oba texty naznačují, že se tyto jevy pohybují podle Boží vůle.

 

6) Kazatel 1:6  Vítr odchází k jihu a stáčí se k severu. Stáčí se a stáčí, obchází a přisvém oběhu se zas vítr vrací. 

​

Rozbor v Septuagintě (LXX) a Masoretském textu (MT)

​

Masoretský text (MT) 

„הוֹלֵךְ אֶל־דָּרוֹם וְסוֹבֵב אֶל־צָפוֹן סוֹבֵב סֹבֵב הוֹלֵךְ הָרוּחַ וְעַל־סְבִיבֹתָיו שָׁב הָרוּחַ׃“

Transliterace:
„Hôlēḵ el-dārôm wəsōḇēḇ el-ṣāp̄ôn, sōḇēḇ sōḇēḇ hôlēḵ hārûaḥ, wə-‘al-səḇîḇōṯāw šāḇ hārûaḥ.“

Český překlad MT:
„Vítr jde k jihu, otáčí se k severu, stále se otáčí, vítr obíhá a vrací se na své okruhy.“

​

Septuaginta (LXX)

„πορεύεται ἐπὶ νότον καὶ κυκλοῖ ἐπὶ βορρᾶν· κυκλοφορεῖται καὶ κυκλοῖ τὰ πνεύματα, καὶ ἐπὶ κύκλους αὐτῶν ἐπιστρέφει τὸ πνεῦμα.“

Český překlad LXX:
„Jde na jih a obíhá na sever, vítr obíhá dokola a na svých kruzích se vrací.“

 

Rozbor klíčových slov

1. „סוֹבֵב סֹבֵב (sōḇēḇ sōḇēḇ)“ v MT

   • Opakování ukazuje nepřetržitý kruhový pohyb (doslova: „otáčí se a zase otáčí“).

   • V LXX přeloženo jako „κυκλοφορεῖται“ (kykloforeitai) – obíhá v kruhu.

2. „סְבִיבֹתָיו (səḇîḇōṯāw)“ v MT

   • Význam: „kruhy, oběžné dráhy, okruhy“

   • LXX: „κύκλους (kyklous)“ – kruhy

Oba texty zdůrazňují kruhový nebo cyklický pohyb větru.

​

Naznačuje tento verš kulatou Zemi?

✅ Ano, naznačuje pohyb vzdušných mas v kruzích, což odpovídá moderním znalostem o atmosférické cirkulaci na kulaté Zemi.
✅ Slova „sōḇēḇ“ a „kykloforeitai“ zdůrazňují neustálé otáčení a obíhání, podobné vzdušným proudům kolem planety.
✅ Neříká přímo „Země je koule“, ale ukazuje cyklické vzory pohybu vzduchu, které by na ploché Zemi nedávaly smysl.

Závěr: Tento verš nepřímo podporuje myšlenku kulaté Země, protože popisuje vzdušné proudy pohybující se v kruzích, což odpovídá globální cirkulaci atmosféry. 😊

 

Závěr

 

Z těchto veršů nelze jednoznačně vyčíst, že je Země kulatá v moderním smyslu (tj. že je to rotující koule ve vesmíru), ale některé náznaky odpovídají tomu, že se v Bibli nepopisuje plochá Země podepřená sloupy, ale spíše něco, co visí v prostoru bez viditelné opory.

Co jsme zjistili z jednotlivých veršů?

✅ Job 26:7 – „Zemi zavěšuje na ničem.“

• To odporuje starověkým představám o pevných podpěrách (sloupech, slonech, želvách).

• Neříká přímo, že je kulatá, ale naznačuje, že se „vznáší“ v prostoru.

✅ Izajáš 40:22 – „Bůh trůní nad obzorem země (חֽוּג – ḥûg).“

• Slovo ḥûg může znamenat kruh nebo oblouk, což by mohlo naznačovat zakřivení.

• Pokud se to vztahuje na horizont, znamenalo by to, že lidé ve starověku pozorovali zakřivení země.

✅ Přísloví 8:27 – „Když kladl obzor (ḥûg) na tvář vod.“

• Opět se zde používá kruh nebo oblouk ve spojení s vodami, což může naznačovat kulovitost.

✅ Job 22:14 – „Bůh chodí po okruhu nebes.“

• ḥûg se zde vztahuje spíše na nebesa než na zemi, ale stále podporuje myšlenku kruhového nebo zakřiveného tvaru.

✅ Job 37:12 – „Mraky se otáčejí nad zemí.“

• Ukazuje, že atmosférické jevy se pohybují kruhově nad světem, což odpovídá kulovitému modelu.

✅ Kazatel 1:6 – „κυκλοφορεῖται“ (kykloforeitai) 

• Ukazuje na cyklické vzory pohybu vzduchu, které by na ploché Zemi nedávaly smysl.

 

Lze tedy z těchto veršů vyvodit kulatou Zemi?

🔹 Nepopisují přímo „Země je koule“, ale všechny náznaky odpovídají kulaté nebo zakřivené zemi, nikoliv ploché.

🔹 Neobsahují žádné popisy „pevné ploché Země na sloupech“, což byla běžná představa jiných starověkých kultur.

🔹 Izajáš 40:22 a Přísloví 8:27 naznačují, že obzor a vodní povrch mají kruhový charakter, což odpovídá kulovitému tvaru.

📌 Závěr:
Biblický text nepopírá kulatou zemi a některé verše ji nepřímo podporují.

Pokud bychom se drželi jen těchto veršů, máme důkazy spíše pro zakřivenou nebo „vznášející se“ zemi než pro plochou. 😊

 

Nyní ale pojďme do pasáží, které technicky vyvrací jak oblou, tak i plochou Zemi:
 

7) Lukáš 17:31–36 (Různé denní doby v jeden moment) Pravím vám, že té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, a druhý zanechán. Dvě budou spolu mlít, jedna bude vzata, a druhá zanechána. [Dva budou na poli, jeden bude vzat, a druhý zanechán.] ” 

 

nebo: „Říkám vám: Té noci budou dva na jedné posteli; jeden bude vzat a druhý zanechán. Dvě budou mlít spolu; jedna bude vzata a druhá zanechána. Dva budou na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán.“

Tento popis naznačuje, že v jeden okamžik bude na Zemi noc (lidé v posteli), ráno (ženy melou) i den (lidé na poli).To je možné pouze na kulaté Zemi, kde je v jednu chvíli na různých místech jiná denní doba. Pokud by byla Země placatá či oblá, tak tento biblický popis by nedával smysl.

8) Žalm 103:12 „Jak daleko je východ od západu, tak daleko od nás vzdálil naše přestoupení.“

Hebrejský text 
„כִּרְחֹק מִזְרָח מִמַּעֲרָב“ (kirchok mizrach mimaarav) – „jak daleko je východ od západu“.
Pokud by Země byla plochá či oblá, měl by sever a jih konečnou hranici. Ale východ a západ nemají hranici, což odpovídá kulaté Zemi.
 

Kontroverzní verš?:
9) Žalm 19:6-7 Ono jako ženich vychází ze své komnaty; veselí se jako hrdina běžící svou cestou. Od konce nebes vychází a obíhá opět ke konci; před jeho žárem se nic neskryje.

nebo „Jeho východ je na jedněch koncích nebes, jeho oběh sahá až na druhý konec, a před jeho žárem nic neunikne.“

Hebrejský text

„מִקְצֵה הַשָּׁמַיִם מוֹצָאוֹ“ (miqtze ha-šamajim mócaó) – „z konce nebes je jeho východ“.

doslovně znamená „z kraje nebes je jeho vycházení" nebo „od krajů nebes jeho vycházení". Tato fráze se používá pro popis pohybu slunce, které vychází z jedné části nebe a zapadá na druhé, čímž pokrývá celý prostor oblohy.

Rozbor:

1. מִקְצֵה (miqtze) – „kraj“, „okraj“, „konec“, znamená doslovně „kraj“, „konec“ nebo „úhel“ něčeho. V tomto kontextu se vztahuje na okraj nebes nebo oblohy.

2. הַשָּׁמַיִם (ha-šamajim) – „nebe“, označuje oblohu nebo nebeskou klenbu.

3. מוֹצָאוֹ (mócaó) – „jeho vycházení“ nebo „jeho výstup“, pochází od kořene יצא (yts'), což znamená „vycházet“, „vystupovat“ nebo „opustit“.

Význam v kontextu:

V tomto verši se popisuje pohyb slunce, které vychází „z kraje nebes“ (nebo „od krajů nebes“), což znamená, že jeho světlo a teplo se šíří po celém světě, pokrývají celý prostor. Tento obraz je součástí širšího teologického výrazu, který ukazuje na všudypřítomnost a neúnavnost Božího stvoření. Slunce, které "vychází" a pokrývá celou oblohu, je symbolem Boží slávy a moci, která prostupuje celý svět.

V přeneseném smyslu to může znamenat i Boží všudypřítomnost a jeho stálý, neúnavný vliv na celý svět, jak to je vyjádřeno v dalších verších Žalmu 19.

„וּתְקוּפָתוֹ עַל־קְצוֹתָם“ (u-t'qufató al-q'tzotám) – „jeho oběh sahá na jejich konce“.

Slovo תְּקוּפָה (t'qufá) v hebrejštině skutečně může znamenat "oběh" nebo "cyklus," ale jeho význam není nutně vázán na konkrétní geometrickou dráhu, jako je kruhová dráha. Spíše označuje periodické a opakující se cykly, jakými jsou roční období nebo pohyb nebeských těles, včetně slunce, které pravidelně a cyklicky procházejí svou "dráhu" po obloze.

Význam תְּקוּפָה (t'qufá):

• Slovo t'qufá v biblické hebrejštině obecně odkazuje na cyklus nebo období, například na roční období nebo periodický pohyb nebeských těles, jako je slunce.

• V Žalmu 19:6 (nebo 19:5 v některých verzích) se používá ve smyslu pohybu slunce, které má pravidelný cyklický charakter. Toto slovo zde tedy spíše vyjadřuje pravidelný oběh nebo cyklus, nikoliv konkrétní tvar dráhy (např. kruhové dráhy).

Kruh vs. cyklus:

I když je pohyb slunce pravidelný a cyklický, t'qufá v biblickém kontextu nepopisuje vědecký pojem kruhové dráhy ve fyzikálním slova smyslu. T'qufá se spíše zaměřuje na opakování a cyklickost pohybu než na jeho přesný geometrický tvar. Můžeme to chápat jako obraz pravidelnosti, ale ne nutně jako důkaz kruhové dráhy v moderním astronomickém smyslu.

T'qufá a její širší význam:

• T'qufá se v Bibli vyskytuje i v jiných pasážích, kde se vztahuje na roční cykly, například Exodus 34:22, kde se používá pro označení svátku týkajícího se ročních období. Tento termín tedy také odkazuje na Boží řád a cyklický charakter stvoření, který se neustále opakuje a přináší stabilitu a pořádek do světa.

Shrnutí:

Slovo t'qufá tedy označuje pravidelný oběh nebo cyklus, což se vztahuje na pohyb slunce, ale není to explicitní vědecký popis kruhové dráhy. V biblickém textu je spíše obrazem pro pravidelný a neustálý pohyb, který odráží Boží řád a stabilitu v přírodě.

​

A můj závěr? Neexistují verše, které by dokazovaly plochost Země, spíše ukazují na oblost. Avšak platí jeden zásadní verš, který je stěžejní. Jestliže nám Písmo říká, že naše přestoupení Bůh vzdálil tak daleko, jako je východ od západu, a víme, že se k sobě nepřiblíží, tak můj selský rozum říká, že toto je možné jen u kulaté Země.

 

, Jak daleko je východ od západu, tak daleko od nás vzdálil naše přestoupení.“

​

    A v tomto už mám pokoj v srdci a k tomuto tématu se nehodlám už více věnovat. Pokoj vám .