Jazyky a další zázračné dary ustaly

Zde je souhrn učení o tom, že dary jazyků a další mocné činy skončily a že apoštolů bylo pouze dvanáct, založený na uvedených biblických pasážích z Českého studijního překladu (CSP).

 

1. Dary jazyků a zázračné mocné činy skončily

​

• Marek 16:17–18 (CSP):
  17Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, 18budou brát do rukou hady, a a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vkládat ruce, a budou se mít dobře“

Tyto verše jsou součástí posledních slov Ježíše Krista před jeho nanebevstoupením. Hovoří zde o znameních, která budou doprovázet ty, kdo uvěří.

1. „Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří“

   • Ježíš říká, že víru budou provázet určitá znamení. Konkrétně jmenuje pět věcí: vyhánění démonů, mluvení jazyky, braní hadů do rukou, odolnost vůči smrtelným jedům a uzdravování nemocných.

   • Klíčovou otázkou je, zda tato znamení měla platit pro všechny věřící po všechna období, nebo zda byla určena určité skupině v určité době.

2. „V mém jménu budou vyhánět démony“

   • Vyhánění démonů bylo součástí Ježíšovy služby a bylo dáno i učedníkům (Marek 6:7, 13).

   • V kontextu evangelia podle Marka je to tedy pokračování toho, co učedníci už dělali, když Ježíš žil.

3. „Budou mluvit novými jazyky“

   • Toto vyjádření naznačuje, že by měli být schopni mluvit jazyky, které dříve neznali.

   • Marek ale neříká, jaký má tento znak účel nebo jak dlouho má trvat. Pouze jej jmenuje mezi ostatními znameními.

4. „Budou brát do rukou hady, a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží“

   • Tento bod je zajímavý, protože zatímco o vyhánění démonů a uzdravování nemocných se v evangeliích i Skutcích píše vícekrát, o manipulaci s hady a pití jedů téměř ne.

   • V celém Markově evangeliu není zmíněn žádný případ, kdy by učedníci brali do rukou hady nebo pili jed.

   • To naznačuje, že zde jde o Boží ochranu v nečekaných situacích, ne o něco, co by věřící měli dělat záměrně. Taková situace nastala ve Skutkách 28:3-6 (CSP) 3Když Pavel nasbíral něco chrastí a přiložil na oheň, vylezla před teplem zmije a pověsila se mu na ruku. 4Když domorodci uviděli, že mu zvíře visí na ruce, říkali si mezi sebou: “Tento člověk je jistě vrah. I když se zachránil z moře, Spravedlnost mu nedovolila žít.” 5Ale on setřásl zvíře do ohně a nic zlého se mu nestalo. 6Oni očekávali, že oteče nebo náhle padne mrtev. Když však dlouho čekali a viděli, že se s ním nic zlého neděje, změnili svůj názor a říkali, že je to bůh.

5. „Na nemocné budou vkládat ruce, a budou se mít dobře“

   • Vkládání rukou je v evangeliu podle Marka spojeno s uzdravováním (Marek 6:5, 7:32).

   • Tento verš tedy potvrzuje, že skrze učedníky bude pokračovat uzdravující moc, kterou měl Ježíš.

Jak tento úsek zapadá do kontextu evangelia podle Marka?

• Tyto verše jsou součástí závěrečného pověření učedníkům (Marek 16:15–20). Ježíš je posílá kázat evangelium do celého světa a říká jim, že budou doprovázeni znameními.

• V dalším verši (Marek 16:19) se Ježíš vrací do nebe a v posledním verši (Marek 16:20) se píše, že učedníci skutečně šli a znamení se mezi nimi děla.

• Tím evangelium končí a čtenář zůstává s tím, že Boží moc působila v prvních dnech hlásání evangelia.

Tento úsek tedy uzavírá Markovo evangelium tím, že ukazuje přechod od Ježíšovy služby k činnosti jeho učedníků. Zároveň se zde říká, že tato znamení budou doprovázet věřící, ale není zde řečeno, jak dlouho mají trvat nebo zda budou platit pro všechny věřící v každé době.

​​

• Skutky 2:3–4, 5–11 (CSP):
  3A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. 4Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. 5V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní muži ze všech národů, které jsou pod nebem. 6A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho lidí a byli zmateni, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7[Všichni] byli ohromeni a udiveně říkali: “Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? 8'Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili? '9Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, 10Frygie a Pamfylie, Egypta a oblastí Libye u Kyrény a návštěvníci z Říma, 11Židé i proselyté, Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci Boží.” 

Tato pasáž popisuje událost Letnic, kdy na učedníky sestoupil Duch Svatý a oni začali mluvit jinými jazyky. Pojďme se na ni podívat krok za krokem.

1. „Ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden.“ (verš 3)

• Tento popis ukazuje viditelný projev příchodu Ducha Svatého. Oheň je v Písmu často spojován s Boží přítomností a očišťováním (např. hořící keř u Mojžíše).

• To, že se „rozdělovaly“, naznačuje, že každý jednotlivý učedník dostal tento dar osobně.

2. „Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ (verš 4)

• „Naplnění Duchem Svatým“ znamená, že učedníci byli zmocněni k tomu, aby nesli evangelium.

• „Jinými jazyky“ – v kontextu této pasáže vidíme, že nešlo o neznámé nebo andělské jazyky, ale o skutečné řeči, kterým rozuměli lidé z různých národů.

• Toto nebylo mluvení podle vlastní vůle, ale „jak jim Duch dával promlouvat“.

3. „V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní muži ze všech národů, které jsou pod nebem.“ (verš 5)

• Jeruzalém byl během svátku Letnic plný poutníků z různých částí římské říše.     Tito lidé byli buď rodilí Židé, nebo konvertité k židovství.

4. „A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho lidí a byli zmateni, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.“ (verš 6)

• To potvrzuje, že učedníci nemluvili nesrozumitelnými zvuky, ale skutečnými lidskými jazyky.

• Tento zázrak měl okamžitý dopad – upoutal pozornost davu a vzbudil údiv.

5. „Všichni byli ohromeni a udiveně říkali: ‚Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci?‘“ (verš 7)

• Galilejci byli vnímáni jako prostí lidé, kteří neměli vzdělání v cizích jazycích. To činilo zázrak ještě úžasnějším.

6. „Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili?“ (verš 8)

• Toto je klíčový verš – posluchači neslyšeli jen nesrozumitelnou řeč, ale přesně své mateřské jazyky.

7. Seznam národností (verše 9–11)

• Tento výčet ukazuje širokou škálu lidí, kteří byli svědky tohoto zázraku. Byli zde Židé z Blízkého východu, Malé Asie, severní Afriky i Evropy.

• Tito lidé neříkají jen, že slyší učedníky mluvit, ale že slyší „veliké věci Boží“ ve svých vlastních jazycích.

Shrnutí

• Tento zázrak měl jasný účel – ukázat Boží moc a připravit cestu pro šíření evangelia mezi národy.

• Nešlo o náhodný nebo nesrozumitelný projev, ale o konkrétní znamení, které bylo okamžitě pochopeno.

• Kontext ukazuje, že šlo o jedinečnou událost, kdy byli apoštolové zmocněni k šíření evangelia mezi národy.

Tímto způsobem začíná éra hlásání evangelia celému světu.

To byl konkrétní jednorázový zázrak, který potvrzoval Boží dílo.

​​

• Joel 3:1–5 / Skutky 2:16–21 (CSP):
  Joel 3:1–5: 1Potom se stane, že vyleji svého Ducha na každé tělo. Vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny a vaši mládenci budou mít vidění. 2Také na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého Ducha. 3Učiním divy na nebi i na zemi, krev, oheň a sloupy kouře. 4Slunce se změní v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde Hospodinův den, velký a hrozný. 5I stane se, že každý, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno, se zachrání, protože na hoře Sijón a v Jeruzalémě bude útočiště, jak pravil Hospodin, mezi vyváznuvšími, které Hospodin povolává.

• Skutky 2:16–21: 16Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka [Jóela]: 17"I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny. 18I na své otroky a na své otrokyně [v oněch dnech] vyleji ze svého Ducha, [a budou prorokovat]. 19A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, [krev a oheň a sloupy dýmu]. 20Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den, veliký a skvělý. 21I stane se, že každý, kdo bude vzývat Pánovo jméno, bude zachráněn."”

Petr potvrzuje, že vylití Ducha bylo naplněním proroctví Joele. Bylo to mimořádné znamení pro danou dobu.

​​

• 1. Korintským 13:8 (CSP): Láska nikdy nezanikne. Proroctví -- ta pominou; jazyky -- ty utichnou; poznání -- to pomine. 

Tento verš je součástí známé kapitoly o lásce, kde apoštol Pavel ukazuje na nadřazenost lásky nad duchovními dary. 

1. „Láska nikdy nezanikne.“

• Láska je věčná. Zatímco duchovní dary mají svůj účel pouze na omezenou dobu, láska přetrvá navždy.

• Láska je Boží podstatou (1. Jan 4:8) a bude trvat i ve věčnosti, kde už duchovní dary nebudou potřebné.

2. „Proroctví – ta pominou.“

• Proroctví, tedy zvláštní Boží zjevení, bylo v církvi důležité, ale Pavel říká, že jednou skončí.

• Proroci předávali Boží slovo v době, kdy ještě nebyla dokončena Bible. Jakmile byl kánon dokončen, přestala být tato darovaná zjevení potřeba.

3. „Jazyky – ty utichnou.“

• Dar jazyků byl jedním ze znamení, které doprovázelo apoštoly. Zde Pavel říká, že tento dar ustane.

• Slovo „utichnou“ (řecky pauō) znamená „přestanou samy od sebe“. To naznačuje, že tento dar přirozeně vymizí, až splní svůj účel.

4. „Poznání – to pomine.“

• Zde nejde o běžné poznání, ale o nadpřirozený dar poznání, kterým Bůh odhaloval pravdu, než byla dokončena Bible.

• Stejně jako proroctví i tento dar byl pouze dočasný.

Shrnutí:

• Pavel zde jasně říká, že některé duchovní dary jsou dočasné a jednou přestanou.

• Naopak láska nikdy nezanikne – je věčná a má nejvyšší hodnotu.

• Dar jazyků měl svůj účel v počáteční době církve, ale nebyl určen k tomu, aby pokračoval navždy.

Tento verš tedy zapadá do tématu, že mocné duchovní dary, včetně jazyků, skončily, protože jejich úkolem bylo potvrdit apoštolské poselství. Jakmile byla církev upevněna a Písmo dokončeno, tyto dary již nebyly potřebné.

​​​

• 2. Korintským 12:12 (CSP): Znamení apoštola byla mezi vámi uskutečněna ve vší vytrvalosti znameními, divy a mocnými činy. 

Tento verš je součástí Pavlova obhajování svého apoštolství vůči Korinťanům, kteří byli ovlivněni falešnými učiteli. Pavel zde ukazuje, že jeho služba byla potvrzena znameními, která dokazovala jeho apoštolskou autoritu.

1. „Znamení apoštola byla mezi vámi uskutečněna…“

• Pavel mluví o „znameních apoštola“ (sēmeia tou apostolou), což ukazuje, že existovala určitá znamení, která potvrzovala pravé apoštoly.

• Tato znamení odlišovala apoštoly od ostatních věřících – nebyla běžná mezi křesťany, ale specifická pro apoštoly.

2. „Ve vší vytrvalosti…“

• Pavel zdůrazňuje, že jeho služba nebyla krátkodobá nebo náhodná, ale dlouhodobě doprovázena znameními a divy.

• To ukazuje, že autentické apoštolské znamení nebylo jednorázovým jevem, ale součástí celého apoštolského poslání.

3. „Znameními, divy a mocnými činy.“

• „Znamení“ (sēmeia) – zázraky, které měly potvrdit Boží poselství.

• „Divy“ (terata) – úžasné projevy Boží moci, které vzbuzovaly bázeň.

• „Mocné činy“ (dynameis) – nadpřirozené projevy síly, například uzdravení nebo vzkříšení mrtvých.

• Tyto tři výrazy se v Novém zákoně často objevují společně jako charakteristika pravého Božího jednání skrze apoštoly.

Shrnutí:

• Tento verš ukazuje, že zázraky byly jedinečným potvrzením apoštolské autority.

• Pavel říká, že mezi Korinťany byla znamení apoštola jasně prokázána. To znamená, že zázraky nebyly běžným projevem všech věřících, ale specifickým důkazem pravého apoštolství.

• Pokud znamení, divy a mocné činy byly důkazem apoštolství, znamená to, že s odchodem apoštolů tato znamení přestala mít svůj účel.

Tento verš tedy podporuje myšlenku, že mocné duchovní dary, jako zázraky a uzdravování, byly spojeny s apoštoly a s jejich odchodem pominuly.

​​​

• Židům 2:3–4 (CSP): 3jak unikneme my, zanedbámeli tak velikou záchranu, která má svůj původ v tom, co říkal Pán, a byla nám potvrzena těmi, kteří to slyšeli, 4za Božího spoludosvědčování znameními a divy, rozmanitými projevy moci a udělováním Ducha Svatého podle jeho vůle?

Tato pasáž mluví o důležitosti evangelia a jeho potvrzení Božími zázraky. Autor listu Židům zde ukazuje, že spasení bylo potvrzeno těmi, kteří slyšeli Krista (apoštoly), a že Bůh sám dosvědčoval pravost jejich poselství skrze zázraky.

1. „Jak unikneme my, zanedbáme-li tak velikou záchranu…“

• Autor varuje své posluchače, že nelze ignorovat spásu, kterou přinesl Kristus.

• Slovo „zanedbáme-li“ (ameleo) znamená nejen odmítnutí, ale i lhostejnost vůči evangeliu.

2. „Která má svůj původ v tom, co říkal Pán…“

• Spasení bylo nejprve kázáno Ježíšem samotným.

• Toto ukazuje, že evangelium nemá lidský původ, ale přichází přímo od Boha.

3. „A byla nám potvrzena těmi, kteří to slyšeli…“

• Těmi, kdo to slyšeli, jsou apoštolové a první svědkové Kristova učení.

• Evangelium nebylo jen hlásáno, ale i potvrzeno očitými svědky.

4. „Za Božího spoludosvědčování znameními a divy, rozmanitými projevy moci…“

• Bůh sám potvrzoval apoštolské poselství skrze:

  • Znamení (sēmeia) – nadpřirozené potvrzení Božího poselství.

  • Divy (terata) – zázraky, které budily úžas a potvrzovaly autoritu apoštolů.

  • Projevy moci (dynameis) – skutky Boží moci, jako uzdravení nebo vzkříšení.

  • Udělování Ducha Svatého – dary Ducha, které byly udělovány podle Boží vůle.

Shrnutí:

• Tato pasáž ukazuje, že znamení a divy byly Božím potvrzením apoštolského poselství.

• Je zdůrazněno, že tyto mocné činy se děly skrze apoštoly a jejich přímé svědky, ne jako běžná součást církevního života.

• Pokud byly zázraky Božím svědectvím o apoštolech, znamená to, že po jejich době už tento účel nebyl potřeba.

Tento verš tedy podporuje myšlenku, že mocné duchovní dary byly součástí apoštolské doby a po jejím skončení přestaly.

Spasení bylo potvrzeno „Bohem dosvědčenými znameními a divy a různými mocnými činy“. Důraz je na minulý čas – znamení potvrdila evangelium, ale nebyla trvalá.

​​

• 1. Timoteovi 5:23 (CSP): „Nepij už jen vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem užívej trochu vína.“

Tento verš je osobní rada apoštola Pavla jeho žákovi Timoteovi, který měl zdravotní problémy. I když se na první pohled může zdát jako vedlejší poznámka, jeho obsah je významný v kontextu otázky duchovních darů a uzdravování.

1. „Nepij už jen vodu…“

• Pavel zde naznačuje, že Timoteus pil pouze vodu. Z jakého důvodu tak činil nevíme. 

2. „Kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem…“

• Timoteus trpěl dlouhodobými zdravotními obtížemi.

• Nešlo o jednorázovou nemoc, ale o opakující se problémy.

3. „Užívej trochu vína…“

• Pavel radí užívat víno jako léčebný prostředek.

• Víno bylo ve starověku běžně užíváno pro zdravotní účely, zejména pro trávicí potíže.

• Nejde o podporu nadměrného pití, ale o praktickou radu ke zlepšení zdraví.

Důležité shrnutí ve vztahu k duchovním darům

• Pokud by zázračné uzdravování bylo běžnou praxí v církvi, proč by Pavel radil Timoteovi lékařský prostředek místo toho, aby se modlil za jeho uzdravení?

• Tento verš naznačuje, že i v době apoštolů nebylo uzdravení vždy automatické nebo dostupné, což ukazuje na to, že duchovní dary uzdravování nebyly neomezené.

• Timoteus byl blízkým spolupracovníkem Pavla, přesto nebyl zázračně uzdraven, což naznačuje, že zázračná uzdravení měla specifický účel a nebyla běžnou normou pro všechny věřící.

Tento verš tedy nepřímo podporuje myšlenku, že zázračné dary uzdravování nebyly univerzálně dostupné a nebyly trvalou součástí církve po době apoštolů.

​​

• 2. Korintským 12:7–9 (CSP): 7A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval [a já se nepovyšoval]. 8Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne odešlo, 9ale on mi řekl: "Stačí ti má milost, neboť [má] moc se dokonává ve slabosti." Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.

Tento oddíl popisuje Pavlovo osobní utrpení, které nazývá „trnem v těle“. Ačkoli přesná povaha tohoto trnu není uvedena, můžeme si všimnout několika důležitých bodů:

1. „Byl mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval.“

   • Pavel mluví o „trnu v těle“, což může naznačovat fyzické onemocnění nebo jinou formu utrpení.

   • „Satanův anděl“ může znamenat jak duchovní útoky, tak třeba pronásledování.

   • Tento trn byl dán proto, aby se Pavel „nepovyšoval“.

2. „Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne odešlo.“

   • Pavel se modlil, aby ho Bůh této těžkosti zbavil, ale jeho prosba nebyla vyslyšena tak, jak očekával.

3. „Stačí ti má milost, neboť [má] moc se dokonává ve slabosti.“

   • Bůh mu dal odpověď – ne skrze okamžité uzdravení, ale skrze sílu snášet slabost.

   • To ukazuje, že Boží moc se neprojevovala vždy fyzickým uzdravením, ale spíše duchovní silou a vytrvalostí.

​

• Filipským 2:25–27 (CSP): 25Považoval jsem však za nutné poslat k vám Epafrodita, svého bratra a spolupracovníka i spolubojovníka, kterého jste poslali, aby mi posloužil v tom, co potřebuji. 26Toužil totiž po vás všech a byl znepokojen, protože jste se doslechli, že  onemocněl.  27A opravdu byl nemocen, blízko smrti. Ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych  neměl zármutek na zármutek. 

Tento oddíl se týká Epafrodita, jednoho z Pavlových spolupracovníků, který vážně onemocněl.

1. „Opravdu byl nemocen, blízko smrti.“

   • Epafroditus nebyl okamžitě uzdraven. Jeho uzdravení nebylo připsáno zázračnému daru, ale Božímu smilování.

   • Pokud by bylo uzdravování běžnou praxí, očekávali bychom, že by ho Pavel nebo někdo jiný zázračně uzdravil.

2. „Ale Bůh se nad ním smiloval.“

   • Zdůrazňuje se Boží svrchovaná vůle v uzdravení.

   • To opět potvrzuje, že uzdravení nebylo automatické ani univerzální.

Shrnutí:

• Ani Pavel, ani jeho blízcí spolupracovníci nebyli vždy okamžitě uzdraveni, přestože byli věrní služebníci evangelia.

• Boží odpověď Pavlovi ukazuje, že fyzické uzdravení nebylo hlavním cílem – důležitější byla milost a síla ve slabosti.

• Epafroditovo uzdravení nebylo výsledkem apoštolské moci, ale Božího smilování.

Tyto pasáže tedy podporují myšlenku, že dary uzdravování nebyly neomezené a že Boží záměr s nemocí nebo utrpením byl někdy jiný než okamžité uzdravení. Pavel a jeho spolupracovníci sami trpěli nemocemi a nebyli vždy zázračně uzdraveni, což naznačuje, že zázračná uzdravení nebyla běžnou normou.

​​

2. Apoštolů bylo jen 12

​​

Protože v charismatických skupinách tvrdí, že apoštolství pokračuje a že všichni věřící jsou apoštolové, a že údajně zázračné dary pokračují, ukazuji na biblické verše, které dokazují, že to tak není, a že zázračné projevy spolu s apoštoly skončily.

​​

• Marek 3:13–19 (CSP): 13Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty , které sám chtěl. I odešli k němu. 14Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal hlásat evangelium 15a aby měli pravomoc vyhánět démony. 16[Ustanovil těchto Dvanáct:] Šimona, kterému přidal jméno Petr, 17Jakuba Zebedeova a Jakubova bratra Jana a přidal jim jméno Boanerges, což znamená "synové hromu", 18Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba, toho Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského a 19Judu Iškariotského, který ho pak zradil.

Tento oddíl jasně ukazuje, že Ježíš ustanovil dvanáct apoštolů, které si sám vyvolil. Je to první zmínka o těchto specifických apoštolech a jejich úkolu.

1. „Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal hlásat evangelium a aby měli pravomoc vyhánět démony.“

   • Ježíš si zvolil dvanáct konkrétních mužů, aby byli nejen jeho společníky, ale i těmi, kteří budou hlásat evangelium a vykonávat divy, jako je vyhánění démonů. To ukazuje na specifickou roli apoštolů, která je jiná než u běžných věřících.

   • Pravomoc vykonávat divy (včetně vyhánění démonů) byla součástí jejich poslání, což ukazuje, že apoštolové měli jedinečnou autoritu a schopnosti, které nebyly běžně přítomny u všech křesťanů.

2. Seznam apoštolů

   • Dvanáct apoštolů je zde jmenováno. Je důležité si všimnout, že je uvedeno přesně dvanáct – což symbolizuje plnost a uzavřenost. Tento počet je také významný z hlediska židovské tradice (dvanáct kmenů Izraele).

   • Ježíš tímto způsobem neustavoval stále nové apoštoly, ale zvolil konkrétní počet, který měl být základem jeho služby.

Shrnutí

Tento verš potvrzuje, že Ježíš ustanovil pouze dvanáct apoštolů, kteří byli zodpovědní za šíření evangelia a vykonávání divů. Jejich role byla unikátní a nenahraditelná, což podporuje myšlenku, že dnes už apoštolové nejsou, protože jejich poslání bylo uzavřeno s těmi dvanácti.

​​

• Matouš 19:28 (CSP): Ježíš jim řekl: “Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všech věcí posadí na trůn své slávy, usednete také vy, kteří jste mne následovali, na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct kmenů Izraele. 

Tento verš je dalším důkazem speciální role dvanácti apoštolů, kterou nikdo jiný nemohl zastávat.

1. „Usednete také vy, kteří jste mne následovali, na dvanáct trůnů…“

   • Ježíš zde mluví přímo ke svým dvanácti apoštolům, ne k ostatním učedníkům nebo budoucím věřícím.

   • Počet trůnů je přesně dvanáct, což ukazuje na konečnost a výjimečnost této skupiny. Nenaznačuje se zde, že by tento počet měl být někdy rozšířen.

2. „…a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.“

   • Úkolem apoštolů je soudit dvanáct izraelských kmenů, což znamená, že jejich autorita je spojena s konkrétní historickou a duchovní funkcí.

   • To ukazuje, že apoštolové nejsou nahrazováni novými generacemi, ale mají své pevné místo v Božím plánu.

Shrnutí

Ježíš zde jasně potvrzuje, že existuje pouze dvanáct apoštolů, kteří mají výjimečné postavení v Božím království. Nehovoří o žádném dalším apoštolském nástupnictví, ale o konkrétní skupině, která dostala tuto roli jednou provždy. To podporuje myšlenku, že apoštolové byli jen tehdy a nyní už nejsou. Ježíš řekl apoštolům, že budou sedět na dvanácti trůnech a soudit dvanáct kmenů Izraele, což ukazuje na uzavřený počet.

​

• Skutky 1:15–26 (CSP): 15V těch dnech se postavil Petr uprostřed bratří -- byl tam pohromadě zástup asi sto dvaceti osob -- a řekl: 16“Muži bratři, muselo se naplnit slovo Písma, které předpověděl Duch Svatý ústy Davidovými o Judovi, jenž se stal vůdcem těch, kteří se zmocnili Ježíše; 17byl počítán mezi nás a obdržel podíl na této službě. 18Z odměny za nepravost získal pole, a když spadl střemhlav, roztrhl se v půli a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly. 19A to se stalo známým všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich vlastním jazyce nazváno Hakeldama, to znamená Krvavé pole. 20Neboť je napsáno v knize Žalmů: "Jeho příbytek ať zpustne, ať není nikoho , kdo by v něm bydlil" a "Jeho pověření ať obdrží jiný". 21Proto se musí jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý ten čas, kdy Pán Ježíš pobýval mezi námi, 22od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, stát spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání.” 23I postavili dva: Josefa zvaného Barsabáš, jenž měl příjmení Justus, a Matěje. 24Pak se pomodlili a řekli: “Ty, Pane, který znáš srdce všech, ukaž, kterého z těchto dvou sis vyvolil, 25aby dostal místo v této službě a v apoštolství, od něhož se Juda odvrátil a odešel na své místo.” 26Dali jim losy a los padl na Matěje; i byl volbou připojen k jedenácti apoštolům.

1. Volba Matěje ukazuje, že apoštolů mělo být přesně dvanáct

• Po Jidášově zradě zůstalo jedenáct apoštolů. Petr si uvědomil, že je třeba naplnit proroctví a obnovit počet na dvanáct (viz Skutky 1:20, kde cituje Žalmy).

• Dvanáctka má symbolický význam – odpovídá dvanácti kmenům Izraele (Matouš 19:28).

2. Požadavky na apoštola – jedinečná kritéria

• Kandidát musel být svědkem Ježíšova života od křtu až po vzkříšení (Skutky 1:21–22).

• To znamená, že nikdo později nemohl splnit tyto podmínky – nikdo, kdo by se narodil později, nemohl být pravým apoštolem.

• Apoštolské znamení byly divy a zázraky (2. Korintským 12:12), což potvrzuje, že jen oni měli tuto pravomoc.

3. Matěj byl vybrán Božím rozhodnutím, ne lidským

• Apoštolové se modlili a losovali, což znamená, že nešlo o jejich volbu, ale o Boží volbu (Skutky 1:24–26).

• Po této události už nikde v Bibli nevidíme další apoštolské dosazování, což naznačuje, že s Matějem bylo dvanáct apoštolů definitivně ustanoveno.

Shrnutí

• Apoštolů mělo být dvanáct a jen dvanáct.

• Po Jidášově pádu byl Matěj poslední dosazený apoštol – po něm už žádná další náhrada nebyla potřeba.

• Po smrti apoštolů už žádné nové apoštolské úřady nevznikly, což znamená, že dnes už apoštolové nejsou.

​​

Pavel jako apoštol – proč neznamená, že bylo více než dvanáct apoštolů?

Pavel se skutečně nazývá apoštolem (např. Římanům 1:1, 1. Korintským 1:1). Na první pohled by se mohlo zdát, že počet apoštolů překročil dvanáct. To však není pravda. Proč?

1. Pavel nebyl jedním z Dvanácti, ale zvláštním apoštolem pohanů

• Dvanáct apoštolů bylo vybráno přímo Ježíšem během jeho pozemské služby (Marek 3:13–19).

• Pavel mezi ně nepatřil – tehdy ještě nebyl ani věřící.

• Pavel byl apoštolem "narozeným předčasně"  (1. Korintským 15:8), tedy vybraným mimo standardní postup.

2. Pavel byl ustanoven Kristem osobně, ne lidmi

• Zatímco Matěj byl vybrán losem mezi dvěma kandidáty, Pavel byl ustanoven Kristem přímo (Skutky 9:3–6).

• V Galatským 1:1 Pavel zdůrazňuje, že nebyl povolán lidmi, ale přímo Ježíšem Kristem a Bohem Otcem.

• Pavel měl zvláštní úkol: "apoštol pohanů" (Římanům 11:13, Galatským 2:7–8).

• Zatímco Dvanáctka byla poslána k Izraeli (Matouš 10:5–6), Pavel byl poslán hlavně mezi pohany.

3. Pavel měl stejné apoštolské znaky jako Dvanáctka

• Pavel vykonával stejná apoštolská znamení jako ostatní (2. Korintským 12:12).

• Viděl vzkříšeného Krista, což byla nezbytná podmínka pro apoštola (1. Korintským 9:1).

• Přesto se sám považoval za „nejmenšího z apoštolů“ (1. Korintským 15:9), protože pronásledoval církev.

4. Pavel nenahradil žádného apoštola – Matěj byl poslední z Dvanácti

• Pavel není nikdy označen jako člen Dvanácti.

• Po jeho povolání už nikde nevidíme, že by se počet apoštolů měl měnit nebo rozšiřovat.

• V Zjavení 21:14 je napsáno, že nebeský Jeruzalém má dvanáct základních kamenů se jmény Dvanácti apoštolů – Pavel tam tedy není.

• To ukazuje, že Dvanáctka byla základ církve, ale Pavel měl zvláštní, výjimečnou roli.

Shrnutí

• Apoštolů bylo jen dvanáct, a to jako základ církve.

• Pavel byl apoštolem, ale měl zvláštní úkol – apoštol pohanů.

• Nenahradil nikoho z Dvanácti, ani nerozšířil jejich počet.

• Dvanáct apoštolů bylo jedinečných a neopakovatelných – po nich už nikdo další nemohl být apoštolem v pravém smyslu.

​​

• Zjevení 21:14 (CSP): A hradba toho města má dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.

Tento verš ze Zjevení 21:14 potvrzuje, že apoštolů bylo přesně dvanáct a že jsou jedinečně spojeni se základem Božího města – Nového Jeruzaléma.

• Město Nový Jeruzalém (Zj 21:2) symbolizuje Boží věčné království.

• Dvanáct základních kamenů představuje pevný základ, na němž stojí Boží lid – Církev.

• Na kamenech jsou napsána jména pouze dvanácti apoštolů, což ukazuje, že jejich role byla jedinečná a neopakovatelná.

Tento obraz potvrzuje, že apoštolát nepokračoval dál po původní dvanáctce (včetně Matěje, který nahradil Jidáše, a Pavla jako zvláštního apoštola). Nejsou zde žádní další apoštolové, což podporuje myšlenku, že jejich úřad byl jedinečný a uzavřený. Věčné základy Církve stojí na dvanácti apoštolech, ne více.

​​

• Efezským 2:19–22 (CSP): 19Proto již nejste cizinci a přistěhovalci, nýbrž spoluobčané svatých a patříte do Boží rodiny; 20byli jste vybudováni na základě apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš, 21v němž se celá stavba spojuje dohromady a roste ve svatou svatyni v Pánu; 22v něm jste i vy všichni spolu budováni v Boží příbytek v Duchu.

Tento úsek z listu Efezským 2:19–22 potvrzuje, že apoštolové a proroci tvořili základ církve, přičemž úhelným kamenem je Kristus.

• V. 19: Křesťané již nejsou „cizinci a přistěhovalci“, ale součástí Božího lidu, tedy církve.

• V. 20: Církev byla vybudována na základě apoštolů a proroků – základ se pokládá jednou a není třeba jej stále znovu stavět.

• V. 21–22: Všichni věřící jsou součástí Boží stavby, která roste na tomto pevném základu.

Potvrzení, že apoštolát nepokračuje:

• Apoštolové a proroci položili základ církve, což znamená, že jejich role byla jednorázová a neopakovatelná.

• Není zmíněno, že by přicházeli noví apoštolové – základ se nestaví znovu.

• Kristus je úhelným kamenem, který spojuje tuto stavbu, není potřeba dalšího apoštolského vedení.

Tento verš tedy podporuje myšlenku, že úřad apoštola byl jedinečný pro počáteční etapu církve a dnes již žádní apoštolové nejsou.​

​​

• Efezským 3:5 (CSP): které v jiných pokoleních nebylo lidem oznámeno tak , jak to nyní bylo Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům, 

Tento verš z Efezským 3:5 ukazuje, že tajemství evangelia bylo plně zjeveno apoštolům a prorokům, kteří měli jedinečnou úlohu v Božím plánu.

• „V jiných pokoleních nebylo lidem oznámeno…“ – Dřívější generace neměly plné pochopení Božího plánu spásy.

• „…jak to nyní bylo Duchem zjeveno…“ – Apoštolové a proroci dostali toto zjevení přímo od Ducha Svatého.

• „…jeho svatým apoštolům a prorokům.“ – Použití minulého času naznačuje, že se jedná o skupinu, která již byla ustanovena a dokončila svou úlohu.

Důsledky pro apoštolát:

• Apoštolové a proroci dostali zjevení přímo od Boha a jejich svědectví je základem křesťanské víry.

• Neříká se zde, že by toto zjevení pokračovalo skrze další apoštoly v pozdější době.

• To potvrzuje, že jejich úloha byla jednorázová – byli prvotním kanálem Božího zjevení, které je nyní obsaženo v Písmu.

Tento verš tedy podporuje myšlenku, že apoštolové byli jedinečnou skupinou, skrze kterou Bůh dal své zjevení, a že dnes již žádní apoštolové nejsou.

​​

• 1. Korintským 3:10–11 (CSP): 10Podle [Boží] milosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ a jiný na něm staví. Každý ať si dává pozor, jak na něm staví. 11Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. 

Tento verš z 1. Korintským 3:10–11 potvrzuje, že základ církve byl položen jednou provždy a že tímto základem je Ježíš Kristus.

• „Podle Boží milosti, která mi byla dána…“ – Pavel uznává, že jeho služba je výsledkem Božího povolání, ne vlastní zásluhy.

• „…jsem jako moudrý stavitel položil základ…“ – Pavel a další apoštolové položili základ církve tím, že hlásali Krista a učili Boží pravdu.

• „…a jiný na něm staví…“ – Další generace věřících budují na tom, co apoštolové učili, ale nemohou tento základ měnit.

• „Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen…“ – Základ je neměnný a byl položen jednou provždy.

• „…a tím je Ježíš Kristus.“ – Kristus je jediným pravým základem víry a církve, nikoliv apoštolové sami o sobě.

Důsledky pro apoštolát:

• Apoštolové měli jedinečnou úlohu – byli těmi, skrze které Bůh položil základ církve.

• Jakmile byl tento základ položen, nebylo potřeba dalších apoštolů.

• Noví věřící už nemohou pokládat nový základ – mohou pouze stavět na tom, co bylo jednou provždy ustanoveno.

• To potvrzuje, že dnes již žádní apoštolové nejsou, protože jejich práce byla dokončena v prvním století.

Tento verš tedy zapadá do celkového obrazu: Apoštolové byli jedinečnou, časově omezenou skupinou, jejichž práce byla základem pro církev, která na nich staví až do dnešních dnů.

​​

​Základ byl jednou provždy položen.

Závěr​

       Apoštolové byli výjimečná skupina, sestávající z dvanácti mužů, které Ježíš osobně vybral, aby položili základ církve. Po zradě Jidáše byl na jeho místo zvolen Matěj, aby jejich počet zůstal dvanáct, což mělo symbolický význam v souvislosti s dvanácti kmeny Izraele. Tito apoštolové byli jedineční v tom, že byli svědky Ježíšova života, smrti a vzkříšení, a jejich úkol byl vybudovat církev a předávat Boží zjevení.

      Apoštolové byli potvrzeni divy, zázraky a jinými mocnými projevy Ducha Svatého, jako byli zázraky uzdravování, prorokování a dary jazyků. Tyto dary sloužily k potvrzení jejich autority a k vytvoření pevného základu pro církev. Jak církev rostla a byla vybudována na základu, který apoštolové položili, mocné dary, jako jsou jazyky a zázraky, začaly postupně mizet. Dary byly dočasné a sloužily k potvrzení apoštolů v jejich jedinečné roli v době, kdy církev ještě nebyla pevně zakotvena.

      Jakmile byla církev postavena na základu apoštolů a proroků, už nebylo potřeba, aby tyto dary pokračovaly. Apoštolové byli základem církve a jejich úkol byl dokončen. Dnes církev stojí na tomto pevném základu a pokračuje ve víře, bez potřeby nových apoštolů nebo pokračujících zázraků. Církev roste prostřednictvím kázání evangelia a života v Kristu, zatímco dary, které byly kdysi součástí apoštolské služby, již nejsou běžně přítomné.

      Dvanáct apoštolů tedy představovalo jedinečnou skupinu, která položila základ církve, a jejich práce byla potvrzena divy a zázraky. Jak církev dospívala, tyto dary skončily, protože už nebylo potřeba nových apoštolů a zázračných projevů. Dnes církev vychází z učení apoštolů, které bylo sepsáno v Písmu, a pokračuje v budování Božího království na základě tohoto pevného základu.